Stát (nebo sedět za klavírem) na pódiu, to označuje jednoduše za svůj osud. Naposledy jsme spolu mluvili přesně před dvěma lety a Katarína Knechtová si tehdy postěžovala, že sláva už jí občas leze na nervy. V rádiích neustále koloval megahit Spomaľ, který definitivně stvrdil její místo mezi největšími slovenskými hvězdami, talent jí však pomohl překročit i československé hranice.
Letos v létě začaly na hudební scéně prosakovat informace, že svou domovskou kapelu Peha hodlá opustit. Sólovou desku by měla vydat ještě letos. "Bylo to čistě moje rozhodnutí, a byl to hodně těžký krok," přiznává dnes zpěvačka, která rozjíždí už třetí kolo své kariéry.
O vašem odchodu z Pehy se mluví již delší dobu, teprve teď jste se rozhodla jej oznámit oficiálně. To jste tak dlouho váhala?
Ta myšlenka vznikla už před delší dobou a spíš ve mně dlouho uzrávala. Tím, že jsme dosáhli s Pehou nějakého úspěchu, tak se nám pořád přidávaly do programu další a další koncerty tak dlouho, až jsme se v podstatě uhnali. Začala jsem si klást otázku, kam jít dál. V rámci hudby i mezilidských vztahů se z Pehy postupně stával takový galimatyáš, že jsem měla potřebu z toho odejít a začít jinak, jen podle sebe.
Měla jste pocit, že jste ve slepé uličce?
Tak nějak, dostala jsem se k nějakým mantinelům, které mi bránily jít dál. Ale musím říct, že je to pro ženu velmi těžký krok, připomínalo mi to skok z obrovského útesu. Může to být překrásný zážitek – když tedy člověk dokáže překonat sám sebe. Hrozí však i to, že se utopíte. Požehnání ze strany kapely se samozřejmě nekonalo, o to to bylo horší.
PEHA - Spomaľ
Říkáte, že je to těžké pro ženu. Myslíte, že kdybyste byla muž, bylo by to jiné?
Mám pocit, že když kapelu opustí žena, tak je označena za egoistku, zatímco když ji opustí chlap, okolí mu obdivně tleská s tím, že je silná osobnost. Ale musela jsem to ustát, chtěli jsme s Pehou dokončit všechno, co jsme začali a slíbili. Že odejdu, jsem věděla už loni v prosinci, jen jsem se to snažila ututlat.
Podle toho, co říkáte, ten rozchod nejklidnější nebyl.
Ne, ten rok jsem pracovala v absolutním stresu. Popravdě jsem však nečekala, že to bude jinak. Kluci už si hledají novou zpěvačku a chtějí pokračovat dál jako Peha.
Vaší první sólovou skladbou je Môj Bože, úvodní píseň filmu Juraje Jakubiska Bathory. Jak jste se k té práci dostala?
Zavolali mi lidé kolem pana Jakubiska, kterému se strašně líbila moje skladba Spomaľ, a chtěli spolupracovat s "tím děvčátkem". Brala jsem tu nabídku jako jakýsi pokyn shora a strašně jsem se na tu spolupráci těšila. Kdo by se netěšil, že?
Ta skladba je vlastně sondou do hluboké minulosti, protože je ovlivněna náboženskými kantátami.
To je pravda, navíc jsem zjistila, že lidé netuší, že ten text je napsaný ve staroslověnštině. Většinou mě obviňují z toho, že jsem zkomolila česká a slovenská slova. Ráda bych to uvedla na pravou míru, ten text je žalm, který jsem dostala za úkol zhudebnit. V tom je celý vtip. Byl to celkem těžký úkol, bylo nutné zachovat harmonii mezi tím textem a muzikou a zároveň z toho měla vzniknout píseň, která půjde pouštět v rádiích.
Katarína Knechtová - Môj Bože
Když jste k písni natáčela klip, zahrála jste si na jeden den i hraběnku Báthoryovou. Jak jste se v její kůži cítila?
Hlavně mi bylo děsné vedro, protože ten kostým byl šíleně těžký. Celý ten den byl strašně hektický, ale musím přiznat, že jsem si tím splnila i jeden dětský sen, připomínalo mi to celé Perinbabu. Ale dostala jsem i přednášku od manželky Juraje Jakubiska Deany o tom, jak to s hraběnkou podle nich bylo. Je fakt, že jsem se díky tomu začala trochu šťourat i v mystice a bavilo mě to.
Určitě vás to ovlivnilo i při psaní muziky, je místy hodně hymnická.
A víte, co na tom bylo zajímavé? Ani nevím, jak dlouho jsem ji psala, její vznik si ani nepamatuju, přišla v jakémsi oknu. Dlouho jsem nad ní přemýšlela, až jsem si sedla a v podstatě okamžitě ji zahrála. Byla to pro mě velká výzva, chtěla jsem ji udělat co nejvíce přirozeně, což se povedlo a já ani nevím jak.
Ta píseň zároveň odstartovala práci na vaší první sólové desce. Jak jste s ní daleko?
Je téměř hotová. Podařilo se mi získat producenta ze zahraničí, který pracoval se zpěvačkou PJ Harvey a kapelou Massive Attack, říká si Head. Rád poznává cizí kultury a strašně se mu líbila slovenština, takže byl ochotný přijet do Česka. Ta deska bude díky němu především rocková.
Autorkou písní jste vy?
Všechny melodie jsem psala já, s texty mi pomáhali moji osvědčení spolupracovníci. Odráží se v nich všechno, co jsem prožívala za poslední dva roky, říkám, že jsem si tam vysypala svoje vnitřní smetí. Nevyhnu se asi srovnávání s Pehou, ale doufám, že v tom přece jen budu víc cítit já a všechno, čím žiju.
