Kontroverzní Chávez nepřijel do Benátek na státní návštěvu, ale jeho krátký pobyt přesto zaměstnal značné množství policistů.
Spolehl se na charizma vyhlášeného populisty a ochranku nešetřil: rozdával rozhovory, podpisy i ujištění, že miluje Itálii a je zbožný katolík. Odvedl zkrátka "kus politické práce" k nemalé radosti italských komunistů, kteří ho vítali transparentem. Chávezův portrét ve Stoneově režii koupila v Benátkách společnost Atlantis, která jej do českých kin chystá na leden 2010. "Kdyby si to mezinárodní politická situace žádala, jsme připraveni reagovat i rychleji," říká distributorka Klara Beverly.
Muži v pozadí
Nicméně rozruch vyvolaný Chávezovou návštěvou již odezněl a pozornost se vrátila k soutěži. Na otázku, kdo v sobotu odejde se Zlatým lvem, nemají dosud odpověď ani novináři hýřící obvykle prognózami.
Ve hře samozřejmě může být některý ze čtyř italských filmů; pro politické téma se nabízí Baaria od Giuseppe Tornatora i Velký sen od Michela Placida. Chválu sklidil též film Francesky Comencini Bílé místo – zejména pro výkon Margherity Buy v roli ženy vkládající veškeré naděje do vytouženého pozdního mateřství bez ohledu na situaci, pro niž má čeština půvabné označení samoživitelka.
Mužům v Bílém místu nepatří mnoho obdivu – a totéž platí pro film íránské režisérky Shirin Neshatové Ženy bez mužů. Rovněž ve snímku Rakušanky Jessiky Hausnerové Lourdy natočeném ve Francii a situovaném do věhlasného poutního místa je ústřední postavou žena silného charakteru, ač těžce handicapovaná. I Lourdy by mohly být předmětem úvah poroty nejen pro vynikající obraz turisticky využitelného místa, kam se upínají naděje nemocných, ale i pro autorčin nestranný pohled na otázky víry v zázrak.
Silná, byť v mnoha ohledech rozporuplná je též hrdinka díla francouzské režisérky Claire Denisové White Material, již ztvárnila Isabelle Huppertová. A konečně i v Pronásledování, jež natočil Patrice Chéreau a jehož hrdina je zmítán strachem z lásky, tvoří vyrovnanější protiváhu neurotického muže jeho přítelkyně v podání Charlotte Gainsbourgové.
Vtipný kapitalismus
Ale našel se i tak výrazně mužský film, jako je izraelský Libanon, celý nahlížený očima izraelských vojáků, kteří uzavřeni v tanku plní rozkazy velitelů první den útoku na Libanon v roce 1982. Evokace vlastních zážitků režiséra Samuela Maoze, k nepřečkání děsivá ve své syrovosti, nezaujímá politické stanovisko: působí jako strašlivé svědectví o hrůznosti jakékoli války.
Nicolas Cage zazářil v Herzogově filmu
|
Poprvé v historii benátského festivalu – a patrně kterékoli jiné přehlídky na světě – se soutěže 66. ročníku účastní jeden tvůrce hned se dvěma díly. Pozoruhodné je i to, že jde o známou osobnost německého filmu Wernera Herzoga.Nepochybným kandidátem na některou z cen zůstává i novinka Michaela Moorea Kapitalismus, má láska, která odpůrce jindy značně dogmatického dokumentaristy překvapila. Jeho rozbor příčin a katastrofálních důsledků posílení moci bank vedoucí k hromadění bohatství v rukou menšiny a na úkor chudnoucí většiny je totiž nečekaně objektivní a přesvědčivý; navíc vtipný.
Soutěž však zahrnuje pětadvacet filmů, a ty, které ještě zbývá odpromítat, mohou zamíchat kartami.
