Jejich obnova byla ojedinělá i pro restaurátory. Sochy byly totiž po celou dobu umístěny v interiéru a tak se původní podoba, originální nátěry nezničily. "Vojáky naštěstí nenapadlo původní barvy smývat, pouze je vytrvale přetírali. Výsledkem ale bylo, že sochy se nakonec dočkaly sedmadvaceti vrstev nátěrů," podotkla ekonomická náměstkyně nemocnice v Klášterním Hradisku Zdenka Vodičková.
Svérázným vojenským zakonzervováním se sochy mohly restaurovat přesně podle přání památkářů. "Zároveň jsme nechali zpracovat i podrobný restaurátorský průzkum, který přišel na sto sedmdesát tisíc korun. V současné době se již opravuje třetí socha, Pokora. Tu, stejně jako všechny ostatní, restauruje akademický malíř a restaurátor Jan Živný," dodala Zdenka Vodičková. Sochy jsou běžně na Hradisku k vidění. "Tvoří originální lapidárium," soudí Vodičková.
Restaurované sochy tak připomínají slavnou minulost Hradiska, které bylo nejen významným církevním centrem, ale i ukázkou mistrného výtvarného umění. "Souběžně s budováním Hradiska byly vybavovány také jeho interiéry díly nejvýznamnějších umělců, kteří v 17. a 18. století působili na Moravě. Ze sochařů a štukatérů to byli Baltazar Fontana, Antonín Ricca, Jan Hagenmüller, Jan Jiří Heintz, Michael Mandík a Josef Winterhalder. Díky této účasti se stalo Hradisko na více než půl století jedním z nejvýznamnějších center moravské výtvarné kultury," napsal Jaroslav Potměšil v publikaci Klášter Hradisko. Právě tato publikace upozorňuje v obrazové části i na další práce sochaře Winterhaldera na Hradisku, například na sousoší se starozákonními motivy ve slavnostním sále či monumentální barokní sousoší svatého Jana Nepomuckého stojící před Hradiskem.
 První ze soch na Klášterním Hradisku v Olomouci, která prošla rekonstrukcí |
 První ze soch na Klášterním Hradisku v Olomouci, která prošla rekonstrukcí |
