Po obsáhlých dílech Krvavé země a Černá zem je Tyranie podstatně kratší, má jen 120 stran, přesto je velmi zásadní a hlavně aktuální. Skládá se z dvaceti kapitol pojmenovaných hesly znějícími jako klišé: věř v pravdu, nepodřizuj se předem, miluj svoji vlast, měj odvahu.
Pod nimi se však skrývají Snyderem léta sledované a ověřované mechanismy, s nimiž se při studiu vzestupu nacismu i komunismu setkal. Rady nezakládá pouze na svých poznatcích, využívá i myšlenek kolegů. V obzvlášť zajímavém spojení se tu objevuje teorie literárního vědce Victora Klemperera, jenž využil filologickou metodiku při zkoumání nacistické propagandy.
„Všiml si, jak Hitlerův jazyk zavrhuje každou legitimní opozici: slovem lid se vždy mínili jen někteří lidé,“ píše a do závorky dodává, že zcela shodně mluví o lidu americký prezident Donald Trump. Paralelu nachází ještě v názorech protivníků, které oba muži vnímali jako bezbřehé pomluvy a urážky.
Ač někteří Snyderovi kritici označili srovnávání třetí říše s vládou Donalda Trumpa za hysterické, autor trvá na svém. Sám však upozorňuje a doufá, že většinu z jeho doporučení nakonec nebude nutné uplatnit.
Hned několikrát se Snyder v knize odvolává na myšlenky Václava Havla. Mimo jiné v kapitole Hledej, pátrej, analyzuj, kde čtenáři radí, aby se naučil pracovat s informacemi. V této souvislosti zmiňuje Havlovu esej Moc bezmocných a jeho myšlenku, že je-li oporou systému život ve lži, musí být jeho hrozbou život v pravdě.
„S nástupem internetové éry jsou z nás všech nakladatelé – a všichni proto neseme svůj díl zodpovědnosti za to, aby veřejnost vnímala pravdu. Pokud pátrání po tom, jak se věci mají, myslíme vážně, můžeme – každý za sebe – způsobit ve fungování internetu malou revoluci,“ vysvětluje.
Kromě Trumpa a jemu podobných vidí Snyder velké nebezpečí v používání sociálních sítí, respektive v míře, do jaké jsou lidé schopni na nich odhalit své soukromí. Připomíná totiž myšlenku filozofky Hannah Arendtové, která tvrdila, že totalitarismus nesouvisí až tak s vytvořením všemocného státu, jako spíš s vymazáním hranice mezi veřejným a soukromým životem.
V době Facebooku, Instagramu či Twitteru je to opravdu k zamyšlení.
