Nezanedbatelně zabodovala i v Americe a celkově se jí prodalo 5 milionů kusů. Dostalo se tak (zaslouženě) na kapelu, která se na scéně pohybuje už čtrnáct let, z toho přes polovinu času v "indie obskuritě", a která podle všech přírodních zákonů měla strávit kariéru někde na úrovni třeba Charlatans. Na řadě tedy byla otázka, co s následovníkem.
Na palubu byl opět přivolán dnes už věhlasný producent Jacknife Lee (na Snow Patrol se tak říkajíc "udělal") a společně vyšvihli desku číslo pět, která má evidentně jasný cíl: nic nezkazit, nikoho nevyděsit, zase prodávat. Je tu tedy stejný model kytarových "hitovek" a melancholických "oplodňováků" (na počet oplodňováky vedou), vybroušených k mnohovrstevnaté sonické dokonalosti.
To je všechno v pořádku. Jen je trochu tísnivé poslouchat frontmana Garyho Lightbodyho, jak ze sebe chtě nechtě sype stále stejné melodie, se stejným frázováním, se stejnou rytmikou – kdo Snow Patrol nějakou dobu poslouchá, dokáže předvídat každý následující tón (třeba skladba Disaster Button už je jak parodie na sebe samého). A co hůř, ty strašně předvídatelné melodie už nejsou tak silné (možná právě proto, že už jsou tak oposlouchané), jako byly na Eyes Open. Snow Patrol určitě nenatočili špatnou desku. Jen pro příště by měli vyměnit producenta a frontmanovi provést lobotomii mozku.
Snow Patrol - A Hundred Million Suns
Universal
Nej skladby If There´s A Rocket Tie Me To It, Take Back The City, The Lightning Strike
Hodnocení Filter: 60%
