Jistě, kdo jde na Deep Purple, ví, co ho čeká, ale přesto se nedá říci, že by ta hardrocková muzika působila zvětrale. Ačkoli je hodně stará, pořád má patinu dobré ruční práce.
Archaicky našlapující klávesy Dona Aireyho tvořily spolu s baskytarou Rogera Glovera a bubny Iana Paice jakýsi základní val purplovské hudby, který prostřelovala kytara Steva Morse. Masivní, typický zvuk nastolila skupina od první skladby Highway Star a téměř plná Tesla Arena na pražském Výstavišti se okamžitě rozechvěla radostně sdílenou energií.
Po domácí předkapele Taknatudu, která příjemně navazuje na umělecký rock 70. let, spustili Deep Purple svoji show s velkým nadhledem. Měli dvě projekční plátna, robustnější aparaturu a světla. Víc nepotřebovali.
Hudba, již vybírali ze své jedenačtyřicetileté zásoby, na sebe poutala dostatek pozornosti. Muzikanti přehráli, k velké radosti publika, sérii klíčových skladeb Fireball či Black Night z počátku sedmdesátých let, k nimž by třeba mohli přidat i hit Woman From Tokyo, ale oni chtěli probrat všechny dekády své historie, a tak sáhli po I Feel Like Screaming z roku 1996 nebo novější věci Wrong Man či křehčím songu Rapture Of The Deep.
Došlo i na společné zpívání v hitu Smoke On The Water, který kapela musela zahrát povinně. Lidé reagovali potleskem i na sólové exhibice, a když nástupce spoluzakladatele kapely Jona Lorda Don Airey naťukl na klávesách motiv klasické Vltavy, odpověděla mu bouře nadšení.
Deep Purple - Smoke On The Water (Bratislava, květen 2009)
Purplové či Párplové jsou hraví. Nejen v přídavku Hush protahovali sóla či melodické figury až k jakési dovádivé výměně s publikem. Další kmenové skladby jako Strange Kind Of Woman, jejíž konec improvizovaně prodloužili, nebo Perfect Strangers, jim dávaly v mezihrách dostatek prostoru pro změny. Každopádně se je snažili oživovat, proměňovat.
Základní prvky Deep Purple, ono robustní, rachotivé souznění kláves s rytmem, připomínající našlapování obrů, zůstalo ovšem neměnné. Včetně zpěvu Iana Gillana, který nedávno vydal velmi dobré sólové album One Eye To Morocco.
S Blackmorem už nikdy, vyloučil Gillan spolupráci se zakladatelem Deep Purple
|
Jedním z hostů lednového Plesu v opeře byl i slavný člen skupiny Deep Purple Ian Gillan. Zpěvák odpovídal čtenářům iDNES.cz. Výhradu, že rocker na Ples v opeře nepatří, odpálil strohým "Vzpamatujte se!"Gillanův hlas působil jako zvonivá ocelová výztuž v muzice Deep Purple, i když už neměl takovou průbojnost jako za mlada. Kdo ví, jak by na koncertu dopadla vypjatě ječivá píseň Child In Time z památného alba In Rock (1970), ovšem Gillan v Praze zpíval velmi suverénně, uvolněně, dával rachotivé muzice potřebný říz.
Sympatická byla civilnost kapely, ponořené jen do své hudby, navíc každý muzikant si samostatně zasóloval. Počínaje kytaristou Stevem Morsem, který nahradil legendárního Ritchieho Blackmora. Morse nebyl tak sebestředný, neodpoutával se tolik od kapely jako Blackmore.
Také klávesák Don Airey zapadl stylově do sestavy, opírající se o tři superveterány (Gillan, Paice, Glover), která zní stále věrně vzhledem k tomu, kolika personálními proměnami skupina prošla.
Paradoxně možná právě to jí umožnilo dlouhověkost, neboť k nástrojům mohli nastupovat spříznění náhradníci.
Deep Purple se mohou opřít o bytelné živé hraní, které zůstává v době internetu a pirátství jedinou hmatatelnou jistotou. Možná proto si všichni, šediví i mladí, přišli poslechnout tuhle starou školu.
DEEP PURPLE
Praha, Tesla Arena, 4. května 2009. Předkapela Taknatudu.
Hodnocení: 70 %
