RECENZE: Předsudky stranou. Muzikál Slunce, seno, jahody překvapil

V očekávání bizarního a snad proto trochu zábavného večera vyrazili dva redaktoři iDNES.cz do pražského Hudebního divadla Karlín na premiéru muzikálu Slunce, seno, jahody. Jakého zážitku se jim dostalo, sepsal níže Tomáš Šťástka z kulturní rubriky a Adam Hájek ze zahraniční.

Tomáš Šťástka:
Zvěsti o tom, že Hudební divadlo Karlín chystá muzikál dle lidové komedie Slunce, seno, jahody, vzbuzovaly spíše rozpaky. Nerozvířil je ani plakát, ze kterého zhlíží kráva se sluchátky a který vypadá spíše jako pozvánka na oblastní přehlídku zemědělské techniky.

Že předsudky nebyly namístě, ukázalo ovšem hned první číslo večera s motorákem, který kvůli zpoždění nestaví. Už tady diváky překvapila vtipně vyřešená scéna Petra Hlouška, důsledně secvičená choreografie Ivany Hannichové, zápal všech zúčastněných i živá hudba pod vedením Kryštofa Marka.

Úvodní snímek Troškovy trilogie z roku 1983 patří mezi proklínaná i často citovaná díla. Otázka na karlínské tvůrce ale především zněla, zda se budou snažit o zbytečnou nápodobu, kterou pouze vycpou několika novými písněmi, aby se neřeklo. Přesně tak bohužel dopadla loňská premiéra muzikálu Kouř v Divadle Na Fidlovačce. A stejně jako nelze srovnávat filmový Kouř se Slunce, seno, nelze srovnávat ani výsledné muzikály. Ovšem obráceně.

Režisérovi Antonínu Procházkovi a autorovi libreta, textů a hudby Ondřeji G. Brzobohatému se totiž povedlo odůvodnit, proč takový muzikál dělat. Nevytvořili totiž věrnou napodobeninu, ale zcela fungující divadelní dílo toho nejlehčího žánru. K Troškově vzoru totiž přistupují se silnou nadsázkou, kterou nejlépe prezentují kabaretní vsuvky. Stará Škopková si tak na závěr svého hořekování na nevděčným údělem matky střihne blyštivou show. Ožijí i barvičkami otrávení králíci či krávy se sluchátky na uších.

Nemá smysl rozepisovat jednotlivé nápady, samy o sobě totiž, upřímně, působí velice bizarně. V Karlíně ale mají jednotlivá čísla švih a lehkost a utáhnou celý večer. Příliš se tu nemluví, nevytvářejí se oslí můstky pro další písně, prostě se tančí a zpívá. Brzobohatého hudba rafinovaně čerpá ze světové tvorby, takže působí celou dobu povědomě.

Divák samozřejmě musí na novinku mířit s vědomím, že se mu po dějové stránce dostane stejně slaboduchého materiálu jako ve filmu. Ovšem vzhledem ke stavu původního českého muzikálu, který z drtivé většiny tvoří takzvané hitmuzikály, kde děj slouží pouze jako nit pro navlékání písní známých interpretů, má Troškova předloha alespoň nějakou zápletku, začátek a konec. Sám režisér Procházka je přitom podepsán pod jednou takovou zhůvěřilostí, konkrétně muzikálem Ať žijí duchové!, který svého času strašil v interiéru Kongresového centra.

Slunce, seno, jahody

75 %

Hudební divadlo Karlín

premiéra 16. června 2022

režie: Antonín Procházka

hrají: Martin Písařík / Roman Tomeš, Ivana Korolová / Nikola Ďuricová, Jan Kopečný / Filip Hořejš, Kateřina Sedláková-Pechová / Felicita Prokešová, Iva Pazderková / Adéla Gondíková, Pavel Kikinčuk / Martin Sobotka, Kristýna Daňhelová / Anna Vopletalová, Jaroslava Kretschmerová / Radka Coufalová, Bronislav Kotiš / Denny Ratajský, Václav Vydra / Richard Genzer, Martin Holec / Ivo Hrbáč, Pavla Břínková / Světlana Nálepková

Oproti tomu působí jeho Slunce, seno, jahody kompaktně. K mínusům představení patří skutečnost, že zpěvu občas není úplně rozumět a že se Brzobohatého rýmy občas nesou ve stylu „Krávy - grády“. Zápal všech zúčastněných a secvičená taneční čísla ale tyto jinak zásadní výtky trochu upozadí.

Otázkou zůstává, pro koho je muzikál určen. Kdo Troškovu humoru nehoví ani v jeho vrcholných časech, na příběh z Hoštic patrně zvědavý nebude. Kdo jej miluje, bude možná naopak zklamán výslednou nadsázkou. Kdo se ale chce bavit u lehkého muzikálu, váhat nemusí.

Adam Hájek:
Manýra ovací ve stoje na premiérách nejpodřadnější divadelní šmíry se v tomto státě stala bohužel normou, ovšem i okoralý zahraničář a autor těchto řádků musí uznat, že publikum v útrobách karlínského divadla ve čtvrtek večer bouřilo nadšením oprávněně.

Od muzikálové adaptace Slunce, seno, jahody asi nikdo nečekal víc než pokus o recyklaci klasické vesnické taškařice s písněmi a tanci. Snad to bude aspoň tak blbé, že to bude sranda. Chyba lávky: v Karlíně rozjeli profesionální broadwayskou show, z které čiší upřímná láska k žánru.

Autoři se nepokouší Troškovu klasiku napodobovat, na prostinkém příběhu o zvyšování dojivosti v hoštickém JZD rozjíždějí neuvěřitelnou muzikálovou jízdu, během které si divák ani na chvilku neoddychne. Už u druhého čísla si podupává a když se stará Škopková mávnutím kouzelného proutku změní v kabaretní divu, mají ho herci v hrsti.

Slunce, seno jahody

100 %

Hudební divadlo Karlín

premiéra 16. června 2022

Stepující farář? Ano! Otrávení ušáci jako zajíčci z Playboye? I těch se dočkáte. RnB číslo zhrzené hospodské Miluny? Stylově dokonalé. Měsíčku na nebi hlubokém? Až pastorální scéna, za kterou si Pavla Břínková jako zpívající učitelka vysloužila nekončící potlesk.

A když se na pódium vykolébá rapující kráva, divák si možná říká, jestli to už není trochu dada. Ale co: je to zábava? Je, krystalicky čistá, o nic víc nejde. V Karlíně mohou vyučovat, jak se dělá muzikál na profesionální úrovni.