No Name

No Name | foto: Alexander Dobrovodský, iDNES.cz

Slovenská hudební invaze obsadila Česko

  • 14
Slovenština se prý lidem v Česku vzdaluje. O hudbě se to říci nedá. Naopak, Česko nyní zažívá příliv slovenských kapel nebo sólistů.

Není to tak dávno, co zpěvák Richard Müller přijel do Prahy s vybranou partou amerických muzikantů a zaplnil T-Mobile Arenu. Košická kapela No Name se chystá v dubnu na turné po Česku, které povede po dvanácti halách včetně Sazka Areny.

Miroslav Žbirka, který už má za sebou sérii koncertů na Slovensku, přenese své velké koncertní turné na západ. Málokterý zpěvák, který se prosadí na Slovensku, je bez šance v Česku. Platí to třeba o nové hvězdě Zuzaně Smatanové.

Jako kdyby hranice nebyla
V kultuře se žádná hranice nepěstuje. Kapely a zpěváci ze Slovenska, kteří k nám zajíždějí stále častěji, sice potřebují na hranicích doklady, ale jde spíš o provozní záležitost. Posluchači je berou za své možná stejně jako publikum v roce 1982, kdy Miroslav Žbirka sesadil Karla Gotta z trůnu Zlatého slavíka.

Jistě, Žbirka, Elán, Marián Varga, Pavol Hammel a další umělci si založili popularitu v dobách společného státu. Album Zvoňte, zvonky (1969) od kapely Prúdy ovlivnilo celou hudební scénu svou bezprostředností, elegantním spojením rocku a písničkářství.

Tato deska, již magazín Rock & Pop vyhlásil za jedno z deseti nejlepších československých alb všech dob, napověděla vývoj populární hudby v 70. letech. A patří ke společně sdíleným evergreenům stejně jako třeba rané nahrávky Olympiku.

V osmdesátých letech byli Slováci mistři popu. „Nemoderný chalan“ Žbirka, jenž takto pojmenoval své album, si postavil kapelu Limit a křižoval obě země od Košic k Aši. Skupina Team přišla s neokoralým, byť nijak originálním stylem. Zvonily v něm svěží kytary i melodie.

Publikum oceňovalo, že Slováci hráli instinktivně, často elegantně, nechali muziku plynout bez komplikací. Ve věčně zakyslém Česku to působilo jako příjemný jihovýchodní průvan, který s sebou přinášel slunečnější atmosféru i nezávaznost.

V devadesátých letech se obě země zahleděly do sebe, užily si samostatnosti. Na přelomu století začal provoz na společné hranici ještě více houstnout, a to oběma směry. Prorazili interpreti, kteří za sebou neměli úspěšnou minulost ve společném státě.

Zpěvačka Jana Kirschner se dostala na desku Petra Hapky a Michala Horáčka, v Česku ji pomohl představit i Miroslav Žbirka. Kdo by tenkrát tušil, že Jana Kirschner přesáhne obě země, získá mezinárodní smlouvu a bude nahrávat album v Londýně?

Fenomén No Name
Hudební kontakty probíhaly a stále se odehrávají na úrovni klubové scény nebo hip hopu. Zatím nefungují společná média, a tak si kapely pomáhají navzájem. Slováci si třeba berou české hosty na svá turné nebo naopak. Například Chinaski „přivezli“ do Česka Zuzanu Smatanovou.

„Nám dala šanci Lucie, Elán a další. Teď nabídneme pódium ostatním,“ říká zpěvák Igor Timko ze skupiny No Name. Ta se v roce 2002 osmělila na první samostatné turné po Česku a postupně získala armádu příznivců v obou zemích. Poslední album Čím to je?! si koupilo asi 20 000 fandů v Česku a 13 000 slovenských posluchačů. To odpovídá poměru obyvatel v obou zemích, který je zhruba 2:1.

Souběžně s No Name přichází rockpopová kapela Peha se zpěvačkou Katarínou Knechtovou, lidé přijali šťavnatou partu Horkýže slíže nebo skupinu Polemic. Společné hudební ceny, o kterých uvažují pořadatelé Andělů, by mohly být přirozeným důsledkem staronových hudebních spojení.