Velký vliv na tvorbu Svatopluka Slovenčíka (1934 - 1999) mělo jeho postavení mezi dvěma generacemi. Akademii výtvarných umění absolvoval až ve třiceti čtyřech letech, což se také promítlo do charakteru jeho uměleckého života. Inspirací bylo Slovenčíkovi nejprve moderní umění reprezentované Bohumilem Kubištou a později Henri Matissem. Vliv na něj měl také Jiří John a prostředí funkcionalistického Zlína.
První významnější díla vznikla ještě během studií na pražské Akademii, kdy se Slovenčík nejvíce orientoval na kompozice částí interiérů a zátiší z ateliéru. V druhé polovině sedmdesátých let přidal divadelní tematiku a horizontální krajiny formované v hutných barevných pastách. Značná stylizace tato díla staví až na samé pomezí abstrakce.
V osmdesátých letech umělec zcela rezignoval na olejomalbu a věnoval se spíše experimentálně pojímaným kresbám, kolážím, kvašům a materiálovým asamblážím, které často reflektují řád zlínského urbanismu. Zvláštní místo v rámci autorova díla zaujímá cyklus monumentálních kvašových a tušových štětcových kreseb Pocta M. Merleau Pontymu. Jde o první ryze abstraktní práce, které jsou na výstavě prezentovány několika monochromy.
 Chodba |
 V ateliéru |
 Zátiší s lahvemi |
 Prkno v prostoru |
 Ateliér I. |
 Velké malířské zátiší |
 Triptych s neony |
