Slávy barokní Čechie

11. září 2001 9:02

Výstava Sláva barokní Čechie, která probíhá ve čtyřech výstavních prostorách Národní galerie, si klade za cíl představit umění, kulturu a společnost barokních Čech a poopravit hodnocení této epochy jako období "temna". Ve Valdštejnské jízdárně spravované Senátem se nachází třetí část výstavy - oddíl Svátky baroka, věnovaný divadlu, teatralitě a světským i duchovním slavnostem.

Na balkoně jízdárny je pak umístěna samostatná instalace reflektující dobové vnímání okolního světa a připomínající stopy barokní kultury v české krajině. Expozice je nainstalována se smyslem pro dramatičnost a hru kontrastů. Své místo v ní mají sochy Matyáše Bernarda Brauna či oltářní obraz Klanění tří králů od Petra Brandla, návrh výmalby Maškarního sálu českokrumlovského zámku zapůjčený z New Yorku, rytiny dokumentující průběh korunovace Karla VI. či soupis vybraných pokrmů servírovaných k poctě Marie Terezie.

Prvek teatrality představuje jeden z nejdůležitějších klíčů k interpretaci barokní kultury, pro kterou byl celý svět divadlem a pozemské bytí pouhým zdáním. Umění bylo od toho, aby vytvářelo kulisy, ve kterých byl společenský život inscenován jako velkolepé divadlo. Všechny formy umění se spojovaly v jediný umělecký celek, v souhrnné umělecké dílo - "Gesamtkunstwerk". K souhře architektury, soch, štukové výzdoby, obrazů a nástropních fresek, s níž se setkáváme například v chrámových interiérech, bychom si však ještě měli domyslet hudbu, společný zpěv a také dramatická kázání, která byla často nejen rétorickým, ale i hereckým výkonem.

Sláva barokní Čechie:
Svátky baroka

Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna (Valdštejnská ulice, Praha 1)

Generální kurátor výstavy
Vít Vlnas

Kurátor: Tomáš Sekyrka

Architekt: Vladimír Hora

Výstava trvá do 28. října 2001.

Informace o vstupném naleznete ZDE.

Ostatní díly seriálu článků o výstavě naleznete ZDE.

Vrcholem společenského života i vrcholnou ukázkou Gesamtkunstwerku byly náboženské a světské slavnosti, konané u příležitosti významných církevních svátků, na počest panovníka či na oslavu vojenských vítězství. Slavnosti často trvaly řadu dní a doprovázely je ohňostroje, divadelní či operní představení, mše, vyzvánění zvonů, vojenské přehlídky a salvy z děl. Chrám, náměstí, někdy i celé město bývaly v takové dny ozdobeny malbami, sochami a umělou architekturou ze dřeva, štuku, látek a papírmaše. Všechno toto příležitostné výtvarné umění bylo určeno jen na čas slavnosti. I tento prvek dočasnosti a pomíjivosti posiloval působivost a jedinečnost slavností.

Také "skutečné" divadlo a opera patřily k oblíbeným kratochvílím dvora, šlechty i měšťanů. První stálá pražská scéna vznikla v roce 1737 v Kotcích na Starém Městě, tradice šlechtických divadel často sahá ještě dál. Jan Kristián I. z Eggenberku dal na českokrumlovském zámku vybudovat samostatnou divadelní budovu začátkem 80. let 17. století. Dodnes dochované vybavení zámeckého divadla však pochází až ze 60. let následujícího století, kdy divadlo nechal přestavět a nově vybavit kníže Adam ze Schwarzenbergu. Dochovala se budova s původním zařízením hlediště a jeviště, ale také veškerá jevištní technika, dekorace, kostýmy, rekvizity a bohatá archivní dokumentace v podobě libret, scénářů, not, partitur i účtů. Na výstavě je českokrumlovské divadlo představeno souborem původních kostýmů a rekvizit, především však kulisami ke scéně Kabinetu, které jsou vůbec nejrozměrnějším vystaveným exponátem.