Karel Gott má cenu potřiatřicáté, Lucie Bílá podesáté. Zlatá garda se vrátila, podpořena hlasy, kterých bylo letos celkem 125 815 a mezi nimiž měli nejvlivnější zastoupení lidé od 20 do 40 let. Jisté napětí se projevilo snad jen v úvahách, jestli Aneta Langerová obhájí loňské i předloňské prvenství a Lucie Bílá bude či nebude opět druhá.
V porovnání s tím vypadá slovenský Zlatý slávik jako svěžejší záležitost: Slováci jsou v hudbě i soutěžení uvolněnější a jejich oceňovaní interpreti se častěji střídají. Ani Meky Žbirka, klasik slovenského popu, není stále zlatý.
Slavík je ovšem také televizní pořad, který si v Česku vytvořil vlastní styl a jenž publiku vštípil setrvačný návyk, který příliš nevede lidi k tomu, aby hledali alternativy.
Publikum v Česku se spíš utvrzuje ve svých sympatiích, a tak Karlu Gottovi přihrálo další trofej. Stal se z toho snad rituál. Musí přijít něco opravdu velkého, jako byl v nedávné době nástup Anety Langerové, aby to s lidmi pohnulo.
Na druhou stranu je nutno uznat, že prezentace ankety se vyvíjí k lepšímu. Leoš Mareš je nejšikovnější moderátor, jakého Slavíci zatím měli, i když některé sobotní vtípky nemusely být tak nasprostlé. A ceremoniál se přiblížil k hudbě, kterou mají lidi rádi na koncertech.
Vítězná kapela Kabát měla nejnavštěvovanější turné, následována Chinaski i Divokým Billem. Obě tyto skupiny si zahrály na scéně Státní opery Praha, prostor nečekaně dostala i formace Gipsy.cz, která vystupuje stále více v zahraničí. Opravdové zděšení vyvolalo snad jen hostování dusavé italské skupiny Benassi Bros.
Pomalu, krok za krokem, se proměňuje i Český slavík. Patrné je to hlavně ve srovnání s estrádními trapasy z devadesátých let. Současná prezentace výsledků lépe vyrovnává pohled generací. Své zastoupení měli posluchači, kteří znají hudbu jenom z televize, stejně jako ti, kteří za ní chodí na turné kapel nebo na festivaly.
