Ten dvousvazek z roku 1953 mám doma - je i moc hezky ilustrovaný (Cyril Bouda).

A je také k dispozici jako ebook (neoficiální).

Jako předškolní dítě jsem od rodičů vždy vyžadoval doslovné překlady.

Nebojte, už se blíží doba, kdy budou všechna literární díla převyprávěna do "korektní" podoby (po orwellovsku do newspeaku).

Při čtení se mi vybavil seriál Comeback, kde nacvičují Pašijové hry:

Lexa: "Třídní říkala, že si to můžeme upravit do huby!"

Iva si přečte lexův upravený text: "Jsem Ježíš, má s tím někdo problém?"

Hned jsem sáhla do knihovny: Po silnici si vykračoval voják: Ráz, dva! Ráz, dva! Měl torbu na zádech a šavli po boku....Dagmar Chvojková, 1967, Jiří Trnka, takže mám téměř poklad.

Jsem docela v šoku, jak si mohou dovolit "překladatelé" vycucat z prstu v podstatě jiné příběhy, nikdy by mě nenapadlo, že jsou na trhu takovéto v podstatě plagiáty.

Bohužel si část vycucávají pravidelně. Popravdě, už roky čtu alespoň anglické knihy většinou v originále. Tuhle jsem zjistila, že jednu mám v původní AJ, ale i české verzi. Porovnala jsem a nestačila jsem se divit. Málokterý překladatel je schopný přeložit věrně, jen s tím, že dodá adekvátní obraty shodného významu. O převyprávění jde velmi často.

Převyprávěnky vydávané za překlad jsou noční můrou každého autora. Někdy jsou tedy na pováženou i jazykové korekce "čtenářských vydání", ale tenhle parazitismus bez jasného uvedení "na motivy" nebo "podle" je přímo trestu hodný. Zvlášť když se autor už nemůže bránit, protože práva vypršela...

Taková Astrid Lindgren by se asi hodně divila, jak "vylepšili" její knížky pro děti.