RECENZE: Bouřliváci Slaves přišli se svou nejmuzikálnější deskou

Britští punkrockeři Slaves mají zjevně nějakou tajnou schránku nevyčerpatelné energie. Například před dvěma týdny na maďarském festivalu Sziget bouřili v místním obřím stanu jako vichřice a k nabitému koncertnímu programu zvládají ještě vydávat nahrávky ve zběsilém tempu.

Slaves (Rock for People, Hradec Králové, 5. července 2017) | foto: Ondřej Littera

Jejich agresivní debut Are You Satisfied? spatřil světlo světa v roce 2015, druhá deska Take Control následovala o rok později a třetí vyšla právě teď. Nese název Acts of Fear and Love. A je z nich nejkratší i nejmuzikálnější. Přitom neztrácí nic z drzé síly, kterou se duo z anglického Kentu proslavilo.

Acts of Fear and Love

80 %

Autor: Slaves

Hudba stále stojí hlavně na kytaře a bicích, ale refrény jsou zpěvnější a klenutější, i když pořád stejně přímočaré.

Neředěná agresivita se vrací například v písni Bugs, ale třeba skladba Daddy je regulérní balada s pravda trochu mantricky se opakující kytarovou linkou a až příliš apatickým zpěvem. Což je jen další poloha, protože další kousky jako Chokehold nebo Artificial Intelligence jsou zase plné života. A jako stvořené pro stadiony.

Titulní (a závěrečná) píseň je potom zase odzpívaná až mrtvolně. Připomíná trochu dojezd dříve rozjetého večírku a na konci desky dává smysl. Aspoň to není pořád na jedno brdo.

Málokterá slabika padne vedle

Také po textové stránce je album na výši. Od výmluvného popisu otroků moderního světa v úvodní The Lives They Wish They Had přes tentokrát slovní mantru v podobě Cut and Run po líné rozvažování o novém dni ve Photo Opportunity. Bugs jsou zase explicitní obžaloba vlády, která vytváří „další zklamanou generaci“. Až na výjimky tu platí, že málokterá slabika padne vedle.

Ta půlhodinka, na kterou devět skladeb novinkového alba vystačilo, sympaticky připomíná stopáž starých elpíček. Uteče hrozně rychle a posluchač má chuť si tu desku jít hned pustit znova. A proč ne. Anebo přijít na koncert. Slaves se u nás představí 24. října v rámci šestadvacátých narozenin pražského klubu Roxy. Bude to stát za to.