Do kostela ve Šlapanicích se dostalo maximálně sto lidí, ostatní mohli sledovat přenos na obrazovce v zahradě za kostelem.
Mezi přítomnými byl i Bolek Polívka, který měl během obřadu proslov.
„Často jsme spolu jezdili vlakem do Prahy. Povídali jsme si a nasmáli jsme se. Když jsem se jí zeptal, co ji táhne do Prahy, odpověděla: ‚Lokomotiva.‘ Už tehdy jsem tušil, že jsem potkal anděla. A ti neodcházejí. Věřím, že se bude vracet a pomáhat nám naplňovat naše životy láskou a vírou,“ řekl Polívka v kostele.
Během obřadu zněla píseň Hospodin je můj pastýř. Při těchto slovech se mnohým jistě vybavila scéna z filmu Kolja, v němž právě tento žalm Šafránková zpívala.
Zádušní mši v zahradě kostela, kterou celebroval kněz Jan Nekuda, sledovaly stovky lidí. Pořadatelé nosili další židle, aby si mohli sednout starší obyvatelé Šlapanic, kteří dorazili v jejím průběhu. „Snažila se život vyplnit dobrem. Dokázala žít tak, že zanechala stopu v srdcích tolika lidí,“ řekl o Šafránkové farář.
Návštěvníci mohli po příchodu zanechat vzkaz v kondolenční knize. Po mši se uskutečnil smuteční průvod na místní hřbitov, kde byla uložena urna s hereččiným popelem. Uložení ostatků proběhlo podle koordinátora smutečních akcí Ivana Vavro v rodinném kruhu, včetně manžela Josefa Abrháma. „Vrátí se do náruče rodičů, které milovala,“ dodal Vavro.
Ve Šlapanicích prožila Šafránková své dětství a mládí, chodila tu do základní školy, do ochotnického souboru i do kostela. Pravidelně se sem vracela, ale jak prozradil Ivan Vavro, „chránila si soukromí, takže to mnohdy věděli jen její sousedé“.
Vystudovala brněnskou konzervatoř a následující léta již spojila s Prahou, která se s milovanou Popelkou rozloučila před týden.
