Její typicky zastřený hlas dokáže překvapivě hladit, texty melancholických balad se dotýkají nedotknutelného. Na první poslech až příliš jednoduché, přitom odzbrojující.
Skye Edwards i po odchodu ze skupiny Morcheeba, s níž několikrát objela svět, dokazuje, že v hudebním světě důstojně čelí konkurenci. S uvedením sólového debutu Mind How You Go (2006) skočila do kolotoče koncertů, rozhovorů a promo akcí.
Přesto ráda píše se svými dětmi úkoly, relaxuje ve vaně a pobrukuje si písničky svých hudebních kolegů. „Naposledy to byla písnička Feel Good Inc. od Gorillaz, má skvělý náboj,“ přiznává Skye.
Letos jste Českou republiku již navštívila (Skye Edwards koncertovala se svým projektem na akci Hrachovka u Valašského Meziříčí, pozn. red.), máte za sebou i turné po Spojených státech amerických. Nejste z neustálého cestování unavená?
Ale vůbec ne. Užívám si to. Je pravda, že ale zhruba od května trávím většinu času v letadle a minimálně jednou týdně se někam přemísťuji. Sice to nejsou žádné prázdniny, ale zatím mě to baví. Ráda se vracím do známých lokalit, nejraději ale vyrážím do míst, kde jsem nikdy předtím nebyla.
* Máte neoblíbenější místo?
Nedávno jsem se vrátila ze Španělska z prázdnin a velice se mi tam líbilo. Zřídka se mi stává, že bych zůstala na jednom místě dva dny, Právě příležitost odpočinout si více než týden v příjemném prostředí byla jedinečná.
* Stejně tak jako jste si oblíbila Španělsko, můžete připomenout naopak jiné místo, kde byste nikdy nemohla žít?
Bylo by to asi ve státech, kde je příliš chladno. Opravdu nerada se klepu zimou. Ale znáte to: Nikdy neříkejte nikdy.
* Dá se říct, že jednotlivé státy se vám spojují více s fanoušky než s prostředím a přírodou...
Ne zcela. Obvykle předvádíte show před tisícovkami lidí, ale koncert není jedinou náplní programu. V jedné zemi například odehrajeme osm koncertů, ale právě během cestování máme možnost blíže prozkoumat okolí. Ale máte pravdu, že chování lidí je v různých zemích specifické.
* Můžete to konkretizovat?
Každé publikum je své a velmi charakteristické. Například lidé v Číně jsou zajímaví. Dlouho neměli možnost navštěvovat velká představení, proto zatím nevědí, jak mají reagovat. Když jsem je vyzvala, aby vstali, začali tancovat a užívali si hudbu. Pobídla jsme je ještě jednou, aby přišli blíže k pódiu, tak vyšplhali přímo na něj. Bylo to legrační.
* A co Evropané?
Italové jsou prudcí, Švýcaři naopak klidní a trpělivě poslouchají, pak vstanou k bouřlivému potlesku. Rusové se stále smějí a nejvíce vracejí námi vkládanou energii.
* Jak jsou na tom Češi?
České publikum je pro mě záhadou. Pokaždé jsem hrála na různých místech. Na prvním koncertě bylo i poměrně málo lidí, ale ti si naopak celou show užívali. Líbilo se mi, jak zpívají písničky. Cítila jsem je velmi blízko. Byla jsem upřímně překvapena.
* Tuzemští fanoušci vás ale stále vnímají jako hlas skupiny Morcheeba.
To je pochopitelné. Pozoruji to, když do svého programu zařadím písničku Morcheeby, ohlas je neuvěřitelný.
* Napomohl tomu i spot jedné banky, v němž ředitel pražské zoo vede slona cestou pro půjčku. Celou scénu doprovází úryvek písně Rome Wasn´t Built in a Day (Řím nebyl postaven za den, překl. red.).
Vážně? To jsem nevěděla. Povězte mi prosím, o čem to je.
* Před čtyřmi lety se Čechami prohnala stoletá voda. Ta zasáhla i pražskou zoo. Její ředitel pak vystupuje v reklamě na peněžní půjčku. Přestože mu instituce peníze na opravu zoo poskytne rychle, rekonstrukce potrvá jistě déle. Proto byl vybrán text písně.
To je skvělý nápad. Opravdu ráda bych se na spot podívala. Jen doufám, že nezemřelo mnoho zvířat.
* Nebylo tak tragické, jak napovídaly záběry. Píseň si ale broukaly desítky lidí, i když zrovna nevěděli, že jde o váš hlas. Kdybyste se právě jim měla představit a odhalit „novou“, samostatnější Skye Edwards, na co byste je nalákala?
Určitě bych jim doporučila poslech mojí první sólové desky, protože ta o mně prozrazuje opravdu mnoho. V rozhovorech pro různá média jsem o sobě řekla snad všechno, popsala odchod z kapely, ale moje hudba to doplní o další rozměr. Na rozdíl od Morcheeby, kde jsem byla součástí tria, jsem nyní nastoupila samostatnou dráhu. Na ní se opravdu odhaluji.
* Bylo těžké se ráno probudit a poprvé se postavit na vlastní hudební nohy?
Bylo mým rozhodnutím zabývat se jinými věcmi, což mi umožnilo potkat se se zajímavými lidmi při natáčení první desky. Někdo se mě zeptal, co pro mě deska Mind How YouGo (2006) znamená. Odpověděla jsem, že není o mně. Jsem to prostě já.
* Prozrazujete tedy úplně všechno?
To zase ne. Je důležité držet se trochu zpátky a některá tajemství si uchovat, odkrývat postupně hlubší vrstvy obalu. Když doslova vyžvaníte všechno, nic vám pro sebe nezbude. A s těmi osobními záhadami, které přece jen vypouštíte do světa, musíte zacházet velmi citlivě.
* Vy to ukázkově předvádíte ve svých melancholických písních, kde pozorný posluchač najde spoustu myšlenek mezi řádky.
Přesně toho jsem chtěla docílit. Maluji velmi niterné obrazy. Nejspíš o sexu by se mi nikdy nechtělo psát, protože je to opravdu velmi osobní záležitost. Navíc jsem matka dvou dětí, tak s tématem nakládám opatrně. Možná až vyrostou, nebudu se sama tak ostýchat. Obdivuji například práci Björk, která se v písni Cocoon dotkla intimity, ale velmi něžně.
* Texty z nové desky jako by vypadly z vašeho deníku. Můžete slíbit fanouškům, že na druhém albu otočíte další stránku?
Jednoznačně. O čem jiném bych měla psát než o tom, co jsem sama zažila, co mě oslovilo, ovlivnilo a posunulo někam dál. Na jednu stranu jsem mladá a užívám si každý impuls života, na druhé zároveň neopomíjím nabyté zkušenosti.
* Křehká slova ale nenabízejí příliš mnoho prostoru pro vtipy. Umíte si střílet sama ze sebe?
Ano a dělám to pořád. Nejsem vážný člověk. Svět by se bez toho nedal přežít.
* Máte i nějaký zlozvyk, který bychom mohli v budoucnu najít ve vašich verších?
Nepřetržitě si motám vlasy na prst. Nudím tím už i sama sebe, navíc mě z toho bolí paže, ale nemůžu si pomoct. Nakonec to není žádný kdovíjaký horor.
* Probrali jsme cestování a vaši novou kariéru, ale co rodina? Při vašem vytížení je téměř zbytečné ptát se, jestli jste typická hospodyňka.
Rozhodně ne. Vlastně ani nevím, co termín hospodyňka přesně znamená. Spousta žen pracuje, po návratu ze zaměstnání připravuje manželům večeři, vychovává děti, koupe je a ukládá. Má práce je sice náročnější, ale ráda vozím děti do školy, píšu s nimi úkoly. Děti zlobí stejně jako jiné. Pro ně, manžela i mě je samozřejmě nejtěžší, když odjíždím na turné. Proto komunikujeme velmi často a mobilní telefon je věc, bez které neopouštím domov.
* Vozíte dětem dárky z cest?
Převážně fotografie, někdy si přejí třeba trička a vlaječky ze zemí, v nichž jsem koncertovala. Ale nechci je rozmazlovat tím, že bych jim moji nepřítomnost vynahrazovala drobnostmi. Stále si říkám, že největším dárkem bych pro ně měla být já. (směje se)
