Baarová je samozřejmě pro kronikáře sousto. Krásná, obletovaná, obdivovaná, ale také nenáviděná a opovrhovaná, když prosákl její předválečný vztah s nacistickým ministrem Josephem Goebbelsem.
Ukázka z knihyRozhovor Baarové s Goebbelsem, který se v telefonu představuje jako Müller. |
Příběh padlé divy zvábil i Škvoreckého, který Baarovou přes její počáteční rozpaky ke vzpomínání umluvil. Bylo by možná docela zajímavé porovnat původní nahrávku s knihou – a možná také ne.
Útěky jsou totiž vpodstatě strhujícím románem. Škvorecký lehce, suverénně komponuje příběh jednoho středoevropského osudu. Dost výjimečného: Baarová se ocitla v dějinném soukolí nikoli pro svůj původ, vyznání, politické či umělecké ambice, ale pro svou nevědomost a krásu.
"Lidunko, vlez pod sprchu"
Kouzelně je popsána scéna, kdy se Baarová svěří s tajnou láskou Adině Mandlové. Ta to suše komentuje: "Lidunko, víš co? Jeď domů, vlez pod studenou sprchu a nejmíň tejden pod ní zůstaň."
Lída místo té sprchy tvrdila, že Goebbelse opravdu miluje. Jediný vážnější politický střet s ním měla o Sudety. Říkala mu, aby se podíval na mapu Československa, na hory kolem – tak to přece Bůh chtěl.
Ze Škvoreckého vychází Baarová hodně žensky: naivně lehkomyslná, lehce sebestředná, dost emotivní. Není zahořklá ani nenávistná, snad jediný okamžik, kdy z ní vyvře zloba, je pasáž o sebevraždě sestry Zorky. Čím urputněji obviňuje jiné, tím více jako by omlouvala sebe.
Přesto ji těžko můžeme soudit, tak jímavě Škvorecký její život popsal. Možná tu a tam vyhrotil historku, zpoetizoval scénu, neformuluje opatrně. Asi proto se Baarová lekla. Po roce 1989 přišla s novými paměťmi, nudnějšími, uhlazenějšími. Láska ke Goebbelsovi se tu jeví spíš jako aférka než jako osudová posedlost, kterou líčí Škvorecký.
LÍDA BAAROVÁ: Útěky
Československý spisovatel, 2009
294 stran, 99 korun
Hodnocení MF DNES: 80 %
