Pearl Jam

Pearl Jam | foto: SONY BMG

Skvělí a přesvědčiví Pearl Jam

Pearl Jam se po čtyřech letech vrátili znovu do studia a jejich nová eponymní deska je patnáct let od debutu Ten symbolicky novým startem.

Pryč je potemnělý grunge, zmizely všechny ambice dělat za každou cenu umění, zato se vynořil zvuk vzdáleně připomínající garážový rock.

Slovo vzdáleně je velmi důležité, protože když se kapela vrací k jednoduchosti a syrovosti, není to tatáž brutálně drsná hudba ze čtyřstopého poloamatérského studia, jako se hrála za dob začátků Iggyho Popa, ale její složitě pročišťovaná a různě rafinovaně akcentovaná nápodoba.

Dobře je to znát na bicích. Zatímco pro neurvalý rock starých garážových kapel byl typický monotónní plechový zvuk, tady si Matt Cameron hraje s barvou každého úderu, až se chce hovořit o sólovém nástroji. Garážový zvuk mají proto hlavně kytary Mika McCreedyho a Steva Gossarda.

Znovu je třeba říct, že jde o pečlivě vymyšlenou produkci, a jestliže jsou jejich sóla jako nikdy předtím ostrá jako břitva a arogantně neučesaná, není to kvůli levné aparatuře nebo že by se na nahrávání špatně vyspali a něco agresivního si šňupli, ale proto, že to byl záměr, který koresponduje s texty alba.

Vyplýtvané životy
Pearl Jam, podobně jako většina dnešních rockerů na prahu čtyřicítky, těžce vnímají chvíle, kdy je jasné, že se Amerika nechala vmanipulovat do podivné války, v níž vlastně je i není.

"Je těžké se probudit ve světě bolesti/ Co to znamená, když válka převzala moc," zpívá Eddie Vedder v úvodním singlu Celosvětová sebevražda a k motivu války se ještě několikrát vrací.

Úhel války je však jen součástí širšího celku obrazů vyplýtvaných životů, který se line skoro všemi písněmi jako hlavní téma. I v tom je posun. Původní grunge byl o vnitřních bolestech, o depresích, které vycházejí z člověka. Teď jako bychom všechno vnímali v širších souvislostech.

Nová deska Pearl Jam je velmi podivně sesazena dohromady. Začíná pěti ostrými skladbami, které zní víc jako punk než tvrdý rock, a pak se tempo prudce zpomalí a objeví se i charizmatické balady nebo skladby spíše písničkářského charakteru.

Jinde by to asi šokovalo, ale tady je to jedno, protože zpěvák Eddie Vedder je stejně přesvědčivý, ať zpívá tvrdý rock, hraje si s melodií Parachutes, připomínající sólové nahrávky Dylanovy doprovodné The Band z poloviny sedmdesátých let, nebo když se v písni Come Back blíží kamsi ke stylu R.E.M.

V každém případě přinášejí Pearl Jam třináct svých nejlepších písní po roce 2000, z nichž většina je jako stvořená pro koncertní provedení. Je tedy v září na co se těšit!

PEARL JAM - Pearl Jam
Sony BMG, délka CD 53:10
Hodnocení MF DNES: