Fotograf touhy a osamění, to byl Herbert Tobias, jehož výstavu ve spolupráci s Berlinische Galerie zahájila koncem minulého týdne pražská Galerie Rudolfinum. Jen u málokterého umělce byla tvorba tak ovlivněna osobním životem.
Projevuje se v ní jeho rebelství, homosexualita, herectví, živelnost, na druhou stranu osamělost mimo umělecké kruhy a také fascinace krásou inscenovaného gesta i okamžiku.
Obchod s krásným klamem
První fotografie pořídil už v devatenácti letech ve válečném Rusku. Jedna z nich vystavená v Rudolfinu v cyklu Rusko nese název Špína, vši, vyčerpání – stěží si lze představit těžší vstup do dospělosti než zkušenost z východní fronty.
Po návratu domů Tobias přiznal, že je gay a následoval svého přítele, který byl z Německa kvůli své sexuální orientaci vyhoštěn do Paříže. Tento pobyt byl pro něj zásadní – stal se nejprve retušérem fotografií módních časopisů, v roce 1953 mu vyšly první snímky v časopise Vogue.
Po návratu do Berlína objevil Nico, která se později proslavila spoluprací s hudební skupinou Velvet Underground. Kromě ní fotografoval stovky dalších tváří. A také tvář města Berlína po válce a po stavbě dělicí zdi.
Kromě inscenovaných snímků, které Tobias miloval, dělal i pomíjivé momentky. Už v polovině šedesátých let se přestal zúčastňovat "obchodu s krásným klamem". Dal přednost příležitostnému herectví. A životu. Navrhuje obaly desek, fotí pro gay magazín Him Applaus, používá poprvé i barvu ve fotografii. A živoří, podporován jen několika kamarády.
Přesto se vrací ke svému obrovskému fotografickému archivu, který třídí a vyvolává staré negativy. V roce 1981 má první výstavu v Berlínské národní galerii – a zaujme kurátory i mecenáše. Krátce nato umírá jako jedna z prvních obětí AIDS.
Fotografie Herberta Tobiase jsou stejně expresivní, jako jeho život. Ostré, dominantní postavy na nich zachycené se dívají přímo do objektivu (na fotografa) na diváka.
Režisér vlastních obrazů
Jeho ženy modelky jsou sebejisté, z jeho mužů i chlapců je patrná fascinace mužem za fotoaparátem. Deset oddílů, do nichž je výstava rozdělená, popírá časovou souslednost vzniku snímků a drží se témat, která se částečně překrývají.
Trosky Berlína, ruské zemljanky, Nico, Klaus Kinski, vlastní autoportréty, staří žebráci, milenci, kabaretní zpěvačky, to všechno tvoří obraz Herberta Tobiase a jeho fascinace životem. Výstavu uzavírá snímek Notre Dame des fleurs na němž leží Tobias na zádech převlečený za šantánovou umělkyni. Jako by říkal – smutek nás stejně dostihne.
Patosu se nebál, naopak s ním pracoval jako režisér vlastních obrazů. Ostatně i proto dával přednost inscenované fotografii, kde mohl přesně "nadávkovat" touhu, krásu, vyzývavost,
eleganci i nonšalantní gesta.
Výstava v pražském Rudolfinu je výborně koncipovaná, formátově nevelké fotografie zabírají vždy jen jednu část místnosti, čímž rozvíjí příběh s reálným začátkem a koncem, ale uvnitř řazený nechronologicky. Povedl se i katalog. Výstava fotografií Herberta Tobiase trvá v Galerii Rudolfinum do 28. března.
Hodnocení MF DNES: 80 %
