Ta je vlastně sérií rozhovorů s významnou holandskou pedagožkou Margreet Honigovou, profesorkou amsterdamské konzervatoře i četných mistrovských kurzů a hlasovou poradkyní předních scén.
O tvoření tónu, dýchání, srozumitelnosti zpívaného textu nebo výběru repertoáru si s ní povídala německá zpěvačka a pedagožka Gordana Crnkovićová, české vydání iniciovala mezzosopranistka a překladatelka Markéta Cukrová.
„Zjistila jsem totiž, že v češtině neexistuje materiál, v němž by současný pěvec nebo pedagog popisoval své zkušenosti s výukou techniky zpěvu. Margreet Honigová se vyjadřuje jednoduše, aniž by tím zkreslila složitou a abstraktní povahu popisované látky,“ zdůrazňuje tuzemská pěvkyně, známá hlavně z oblasti barokní hudby.
Třebaže kniha je určena hlavně zpěvákům, své si v ní mohou najít i diváci, jimž může napovědět, jak zpěváky poslouchat. Třeba když Honigová popisuje rozdíl mezi přirozeně tvořeným a násilným tónem: „Zvuk, který není volný, je ošklivý a bolí mne z něj uši. Je to zvuk ‚uměle‘ umístěný. Hlas je volný, když je zpěvák schopen využít celé své dynamické škály a když slyším zdravě vibrující, v čase trvající tón.“
Nad některými jejími názory se mohou zamyslet jak zpěváci, tak diváci a pořadatelé. „Ideálem dneška je: čím mladší, tím lepší. To je nebezpečný nesmysl. Nutí to pětadvacetileté studenty spěchat, aby nezmeškali imaginární příležitost. To je směšná, ale bohužel převažující filozofie,“ podotýká.
Z českých pěvců s Honigovou spolupracovala i sopranistka Simona Houda Šaturová, která do úvodu knihy přispěla vlastní vzpomínkou. „Od prvního okamžiku mě fascinovala perfektním instinktem v odhalování problému,“ píše.
Publikaci vydala nezisková organizace Zámek Liteň, jež pečuje o odkaz slavné pěvkyně Jarmily Novotné.
