Vystoupení King Crimson bylo náročné i fascinující. Šestičlenná sestava skupiny King Crimson, která vystoupila v pondělí v pražském Kongresovém centru, přesvědčivě dokázala, že rocková hudba může být uměním, aniž by rezignovala na zábavnost či se zcela ponořila do nesrozumitelnosti. Muzika skupiny, která nemá bluesovou základnu a jež vyplňuje ohromný prostor mezi rockem i soudobou vážnou hudbou, byla neustále živá, plná vnitřního pohybu. V první linii stál zpěvák a kytarista Adrian Belew, po jeho levici a pravici oba baskytaristi holohlavý Tony Levine a Trey Gunn. Za jejich zády, uprostřed dvou bicích souprav Billa Bruforda a Pata Mastelotta, seděl vládce hudby King Crimson, kytarista Robert Fripp. Zatímco jeho nové intrumentálky, které složil pro album Thrak, stíraly hranice mezi hudbou a říší zvuků, Belewovy poslední kompozice (třeba beatlesovská Dinosaur) se hodně přibližovaly tradičnějším, uvolněnějším písničkám. Kapela rovněž citovala z klíčového alba osmdesátých let - Discipline. Ráz hudby určovaly razantní rytmické struktury, při nichž se uplatnili oba bubeníci, opakující se kytarové motivy či náladové zlomy, během kterých se skladba jako by skřípavě zbortila a z trosek povstalo pozměněné téma nebo zazářil zklidňující čistý tón. Také improvizační pasáže měly ohromné vnitřní pnutí, které udržovalo posluchačovu pozornost v napjatém očekávání, co nového se ještě stane. Bylo to možné díky tomu, že King Crimson zpravidla neopouštěli rozměry dramaticky vystavěných kompozic, do kterých vložili muzikantské i žánrové kontrasty: například ostře řezané běhy kytar spolu s melodickými vyhrávkami, barvitou zvukohru i klasické písničkářství. Vedle Frippovy fantazie a hráčské invence všech členů skupiny tu jako hnací síla působila schopnost skladbu vnitřně zorganizovat, posléze rozvolnit a - přeorganizovat. Řízený hudební chaos King Crimson byl fascinující stejně jako písňové vzpomínky - třeba na úvodní hardrockovou skladbu alba In The Court Of The Crimson King. Nebylo v tom nic přehnaně patetického, když publikum uznale povstalo z křesel, aby se mezi přídavky a na závěr výtečného koncertu rozloučilo s čarodějnou šesticí Karmínového krále.
- sobota 25. července 1998
