Pražský pořadatel to navíc nevymyslel špatně. Nacpal Skrillexe a jeho posluchače do poněkud menšího prostředí, než na jaké bývají obě strany „kolbiště“ běžně zvyklé. Do staré tovární haly Pragovka ve Vysočanech. Není malá ani velká, je tak akorát, aby se to dalo vydržet. S původními cedulemi u stropu jako „Nosnost 5 000 kg - podcházet pod zavěšeným břemenem zakázáno“ má však genius loci, který musel okouzlit i osmadvacetiletého Američana. Ostatně Skrillexova smršť se ukázala ještě nebezpečnější a chytlavější než oněch pět tun.
Kdo přežil předskokany včetně známého Holanďana WIWEKa, nemusel už čekat vůbec. Skrillex nenechal ani akademickou čtvrthodinku a pár minut po jedenácté zapnul svůj „cirkulárkový“ masakr. Dlouhá hala byla někde v první třetině pomyslně rozdělená pulty zvukařů. Před nimi jeden nekonečný kotel, za nimi už mírně rozředěno, že se dalo i dýchat a pořádně tancovat. V čele pak producent se svým nádobíčkem, stage jednoduchá, za ní na zdi symboly tří čar „ill“ vzatých z prostředku dídžejova jména. Světla, nejčastěji do červena a projekce na zeď.
Začalo to trochu pozvolna, jak na divadle. Ale Skrillex lítající za mixážním pultem jak „duracell“ neustále přidával grády. Bylo to jako v závodním autě s atmosferickým motorem. Křivka výkonu krásně lineárně vzestupná, ale téměř bez konce.
Kotel se nestačil probrat ze zahájení a už nastoupil „šmoulí“ sound First of the Year od Equinox podle slavného japonského seriálu Hellsing. Za chvíli reggae rytmy od Damiana Marleyho Make It Bun Dem. Mezitím Skrillex přikrmoval zábavu a do smrště laserů nechal před sebou vybuchnout tři sopečné erupce. Tenhle 160 cm vysoký chlapík byl neúnavný, zdravil Prahu, povzbuzoval diváky a ani na vteřinu nevypadl ze hry.
Skrillex je zároveň pověstný dobrou dramaturgií a v Pragovce to jen potvrdil. Chvíli jel na plné pecky, pak ještě na vyšší až najednou na půl vteřiny ztichnul. Na zdi zazářil na pár vteřin nápis FUCK THE SHIT, pak producent vyhlásil atomový poplach a vzápětí unesl své fanoušky do světa počítačových her. „Lůza“ začala lézt po prastarých kovových konstrukcích haly aby lépe viděla, byla to scéna jak ze středověkého divadla.
A když už měl člověk pocit, že to nemůže jít dál, vnitřek těla rozervaný duněním dubstepového rytmu, Skrillex najednou téměř vypnul proud. Jako zjevení se rozezněli Eurythmics a Annie Lennoxová rozněžnila zejména dámské osazenstvo megahitem Sweet Dreams (Are Made Of This). Holka s dlouhou selfie tyčkou a koženým batůžkem s medvídkem si tančila úplně sama s blaženým výrazem ve tváři. Mimochodem, právě tohle kalifornský producent umí parádně. Totálně zapojit do své dubstepové hry ženskou část publika. Dívky se tu evidentně perfektně bavily.
A člověk měl pocit, že se šílenými skoky jak ve fantazii přenáší z místa na místo na vzdálenosti tisíce kilometrů. Chvilku jste byli v raperském Bronxu, pak na Jamajce, v Bollywoodu nebo na mexické svatbě...
Možná to nebylo geniální, jak psali někteří na sítích. Možná to bylo až nepříjemně hlasité. Ale určitě velmi dobré.
