Slušný dojem nezkazily ani tradiční, za ta léta už skoro komické organizační lapsy včetně nezkušené moderátorky, zmatených závěrečných projevů nebo tiskovky s E. L. Doctorowem započaté bez Doctorowa.
I když se jen málokterý z pozvaných včetně legendárního Doctorowa cítil spjatý s dadaismem, který byl tématem letošního ročníku, jako by výbojnost a vzdor tohoto revolučního hnutí přeskočila i na jednotlivé hosty.
A tak se rodák z Bosny žijící v Americe Aleksandar Hemon v úvodní debatě rozčilil, proč se na literárním festivalu jako první probírá politika. "Nevím, proč bych měl cestovat tisíce kilometrů do Prahy, abych se tam bavil o terorismu. Neznamená to, že teroristé vyhráli?" podotkl Hemon a publikum mu částečně dávalo za pravdu.
Naopak izraelský autor A. B. Jehošua se ho snažil ze všech sil přesvědčit, že angažovanost je důležitá: čtenáře nezajímá jen to, co autor popíše ve svých knihách, ale i to, co přímo nevyslovil – třeba co si myslí o současném světě.
Další dny to rozjel Rakušan Peter Stephan Jungk, když se odvážil vzdorovat abstraktním otázkám prezidenta festivalu Michaela Marche. Vlastně se schylovalo až k veřejné hádce.
Jak se však i podle ohlasů návštěvníků ukázalo, škorpení literatuře neškodí, naopak. Není snad ambicí dobrých knih a dobrých autorů zachytit mnohotvárnou skutečnost?|
Popsat různé, často protikladné přístupy k životu, přesvědčení, zkušenosti, pravdě? Je stokrát horší, když se spisovatelé na scéně laskavě poplácávají po zádech, ale myslí si svoje nebo na sebe pro jistotu nereagují.
Nakonec přes všechny politické a bushovské reflexe vyhrála moc imaginace a debatéři si po hádce uznale stiskli ruce.
