Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Letošní Pražské jaro vstoupí do dějin. Díky Mé vlasti po vídeňsku

  17:55aktualizováno  17:55
Každý festival potřebuje správnou tečku. Monumentální Symfonie č. 7 Krzysztofa Pendereckého, která v pátek uzavřela Pražské jaro, jí bezesporu byla. Zvlášť když dirigoval skladatel osobně. Největší událostí letošního ročníku však zůstalo jeho zahájení.

Skladatel a dirigent Krzysztof Penderecki řídil závěrečný koncert Pražského jara | foto: ČTK

Pendereckého dílo, nesoucí podtitul Sedm bran jeruzalémských a komponované roku 1996 k oslavám třetího tisíciletí existence města Jeruzaléma, kombinuje zvukovou okázalost s perfektním řemeslem, intelektuální vklad s komunikativností. Rozměrná skladba, zahrnující i recitaci v hebrejštině a vyžadující speciální nástroje jako tubafon, vyrobený z umělohmotných trubek, vyzněla se vší grandiózností i spádem. Jistěže díky samotnému Pendereckému, ale také Symfonickému orchestru Českého rozhlasu, Slovenskému filharmonickému sboru a polským sólistům.

O večer se nezvykle podělili dva dirigenti. Úvodní Serenádu pro orchestr Iši Krejčího, inspirovanou Mozartem i lidovými písněmi, nastudoval Maciej Tworek. Jakkoli jde o jiskřivou kompozici, vedle Pendereckého vyzněla jako nenápadný předskokan.

Závěrečný koncert byl rozhodně událostí, i když nevejde do dějin tak, jako zahajovací večer. Názory na způsob, jakým Vídeňští filharmonikové s Danielem Barenboimem provedli Mou vlast, se přirozeně různily. Faktem a Barenboimovou zásluhou zůstává, že tento světoznámý umělec ze Smetanova díla učinil jedno z hlavních témat své vlastní sezony, několikrát ho provedl v řadě evropských měst a přispěl tak k jeho propagaci. Za to zaslouží poděkování.

Z většiny dalších vyslechnutých orchestrálních koncertů už se žádný další tomuto dojmu nevyrovnal. Do paměti se ale rozhodně zapsali někteří sólisté. Mladý pianista Lukáš Vondráček potvrdil, že světová klavírní elita s jeho ďábelskou i básnivou hrou musí počítat jako s velkou konkurencí. Německý pianista Alexander Lonquich do ní patří už delší dobu. Jeho provedení Mozartových klavírních koncertů poskytlo zážitek z kombinace individuálního emocionálního vkladu a stylové kázně. Lonquich také řídil soubor Camerata Salzburg, ale je rozhodně větší klavírista než dirigent. Houslisté Maxim Vengerov a pianista Jan Lisiecki, kteří přijeli s torontskými hudebníky, mozaiku sólových instrumentalistů na úrovni doplnili.

Pěvkyně Lindsey zazářila

Operní recitál Diany Damrau kromě samotného umění německé sopranistky umožnil vydat se do světa oper Giacoma Meyerbeera, které se dnes příliš neuvádějí. Americká mezzosopranistka Kate Lindsey zpívala „jen“ v rámci večera Orchestre de Paris, ale její podání Písní z Auvergne od francouzského skladatele Josepha Cantelouba bylo skrytou perlou festivalového programu. Do skvěle posazeného a nesoucího se hlasu a citlivého přednesu se člověk okamžitě zaposlouchal. Z originálně zpracovaných lidových písní Lindsey vytěžila bezpočet odstínů vážných i žertovných.

Fotogalerie

Ostatně i hra orchestru, který vedl Thomas Hengelbrock, patřila na festivalu k tomu nejlepšímu, dala by se zařadit hned za Vídeňské filharmoniky. Francouzi napřed předvedli barevná kouzla ve skladbě Daphnis a Chloé od Maurice Ravela a poté zahráli Musorgského populární Obrázky z výstavy, které instrumentoval právě Ravel. Jejich elegantní, uhlazené, vytříbené podání potvrdilo, že o toto dílo se svým způsobem rovnocenně dělí ruská i francouzská hudba. Teprve zpětně si člověk uvědomil, že během koncertu nejspíš odešel z tohoto světa Jiří Bělohlávek... Jeho úmrtí vrhlo stín na závěr letošního Pražského jara, jehož byl Bělohlávek prezidentem.

Oproti konkurenční Dvořákově Praze má festival (zatím) stále výhodu v podobě dlouhé tradice. Vyhovět chce očividně širokému spektru posluchačů, pohybujícímu se ve světě klasické hudby a v mírných vzdálenostech od něj, proto v programu nechybí odbočky do etnické či jazzové hudby. K promyšlené multižánrovosti to ovšem má daleko a srovnatelné evropské festivaly klasické hudby zase nepotřebují lákat třeba na tradiční čínské tance. Od Pražského jara se prostě čekají takové počiny jako byl letošní zahajovací koncert.




Nejčtenější

Karel Gott hýřil vtipem a do zpěvu dával maximum. Ne vždy to stačilo

Karel Gott 12. června 2018 v pražské O2 areně

Slavný návrat Karla Gotta do pražské O2 areny po čtyřech letech a prodělané závažné nemoci se v zásadě vydařil. Důkazem...

Zemřela herečka Gabriela Vránová, dabovala i Catherine Deneuve

Gabriela Vránová

Po delší nemoci zemřela v sobotu ráno herečka Gabriela Vránová. Dlouholeté člence Divadla na Vinohradech bylo 78 let....



RECENZE: Sex, drogy, šaría. Jak se pokoutně zašívají panenské blány

Z filmu Teheránská tabu

Znají jen omezení, tresty, hrozby. „Povolení k vydání vaší desky se zamítá“ či „Zatknout, drželi jste se veřejně za...

Koncert Stounů bude bez hotovosti, před nimi zahraje i Pražský výběr

Mick Jagger, Rolling Stones (Hamburk, 9. září 2017)

Vstup do areálu Letiště Letňany, kde se Rolling Stones představí 4. července, bude možný jen s pomocí speciálních RFID...

RECENZE: Kdyby občas Ozzyho zvuk neodfoukl vítr, mohlo to být dokonalé

Ozzy Osbourne, Black Sabbath (O2 arena, Praha, 30. června 2016)

Středeční hudební nálož nazvaná Prague Rocks nabídla kapely Lords of Black, Hollywood Vampires, zpěváka Jonathana...

Další z rubriky

VIDEO: Raper Lipo dostal do klipu i dobrodružství malého astmatika

Raper Lipo

Po několika úspěšných singlech raper Lipo znovu připomíná svou letošní desku Lyrika. V písni Svoboda mu sekunduje...

Smetanova Litomyšl uvítá Českého poutníka i Jarka Nohavicu

Jaromír Nohavica (O2 arena, Praha, 19. října 2017)

Přes čtyřicet hudebních pořadů a na třicet výstav, jakož i bohatý doprovodný program nabídne jubilejní 60. ročník...

Tři ceny od OSA získal Krajčo, populární skladbou roku je opět Pohoda

Kryštof (Stadion Evžena Rošického, Praha, 16. září 2017)

I díky loňskému koncertu na Strahově si Richard Krajčo odnesl hned tři z cen udělovaných Ochranným svazem autorským. Do...

Najdete na iDNES.cz