Dotyčná lapálie je opravdu malicherná a týká se pouze slovenského distributora koprodukčního díla, jehož placený třicetivteřinový spot byl stažen z tamních sociálních sítí, protože prý ukazuje „nahotu a implikaci sexuálního aktu“.
Přitom sporný záběr, který trvá zlomek vteřiny a jehož hrdinka obrácená zády má na sobě spodní prádlo, prošel bez potíží českým trailerem a těžko lze uvěřit, že by i v kině pobouřil; ostatně přístupnost filmu používá měkké doporučení „nevhodný mládeži do 12 let“.
Ovšem vedle ušmudlaného místního skandálku září slavná předloha situovaná do neméně slavné budovy. Román Skleněný pokoj inspirovaný brněnskou vilou Tugendhat vyšel poprvé v roce 2009, získal nominaci na The Man Booker Prize a jeho autor Simon Mawer přiznal, že nápad nepřišel hned.
„Nejprve jsem přijel do Brna kvůli své knize o Mendelovi, který zde žil. Vilu jsem tehdy navštívil jako turista a nadchla mě, jenže tenkrát mě ještě žádný příběh nenapadl. To se stalo až po deseti letech při druhé návštěvě vily, kdy jsem jej začal vymýšlet. Nechtěl jsem psát o pravé rodině, která tu žila,“ shrnul britský literát, proč obměnil skutečnost, že vilu manželů Tugendhatových z let 1929–1930 navrhl architekt Ludwig Mies van der Rohe.
Jak se nezvyklý dům promítl do osudů hrdinů, pojmenoval představitel jednoho z nich Karel Roden: „Skleněný pokoj vypráví o lidech, kteří vybočili z řady, a to, že je na ně vidět, vyžaduje velkou odvahu.“ Roden hraje architekta von Abta, autora modernistické stavby z betonu a oceli, jejíž středobod tvoří právě titulní místnost ze skla.
Stavěl ji počátkem 30. let pro židovského podnikatele Viktora Landauera, který si tu plánoval klidný život prostoupený světlem. Jenže s nástupem nacismu padne na rodinné soužití stín, znásobený zjištěním majitelovy ženy Liesel, že manžel je jí nevěrný s válečnou uprchlicí, jíž poskytli útočiště. O to více se Liesel upíná ke kamarádce Haně, která po útěku Landauerových do exilu dál osud domu střeží, i když silný citový vztah odloučených žen udržují jen dopisy. Po válce je vila zničená, její obdivovaná okna roztříštila bomba, ale symbol naděje trvá.
Ne náhodou v rozhovorech s tvůrci i herci opakovaně zaznívá, že bez ohledu na hvězdné mezinárodní obsazení má ve Skleněném pokoji hlavní roli právě sám dům, v jehož prostorách se za přísných památkářských podmínek také natáčelo. „Chtěl jsem, aby do filmu přešla autentická atmosféra mimořádného prostoru vily, která se navíc proměňuje v čase,“ líčí režisér Julius Ševčík.
„V zimě, když venku opadají stromy a sklo zamrzne, je skleněný pokoj trochu děsivý a černobílý. V létě je naopak prosvětlený a působí až nadpozemsky krásně. Všechny pocity jsou v knize skvěle popsány, souvisejí rovněž s náladou postav a ovlivňují jejich jednání. I proto bylo důležité natočit film v reálném prostředí, přestože to působilo různé technické problémy.“
Vedle vily Tugendhat se na plátně objeví rakouská historická Villa Paulick na břehu jezera Attersee, Semlerova rezidence v Plzni, pražský palác Coloredo-Mansfeld či vila Pod kaštany, zámek Lednice či Chateau Kotěra. Samostatnou kapitolu pak tvoří historická auta jako dvanáctiválcový lincoln z roku 1933.
Komentář autora románu najdete na videu.
