Studium japonské tradiční hudby v Tokiu a Ósace vyústilo u Matouška v pevný vztah k Sui-Zenu - praxi na rozhraní hudební a spirituální aktivity. Bambusovou flétnu šakuhači dnes Matoušek neodkládá snad ani ve spánku a po vzoru mnichů nicoty z řádu komusó mívá při hře nasazený tengaj - hluboký klobouk z trávy, který zakrývá hráčovu tvář. Je zcela v intencích celkové Matouškovy existence, že po návratu z Japonska začal studovat východočeský folklor: dnes mimo jiné výtečně ovládá historické dudy moldánky.
Těžko říci, které z jedenácti skladeb zaznějí na koncertě v premiéře. Kaligrafie, skladba pro hlas a bambus, bude poprvé uvedena kompletní, Matouškovu Aleatoriku zase hrála klavíristka Patricia Goodsonová zatím jen v lotyšské Rize. Smyčcový kvartet Samadhi dopsal Matoušek teprve před pár dny, skladba (vepsaná v grafické partituře o tvaru ležaté osmičky - nekonečna) však bude hrána souběžně se starším kvartetem Sansara: oba kusy mohou existovat jak samostatně, tak ve společném provedení. Kánon Or do Mobii byl původně součástí skladby, kterou Matoušek psal pro Pražské jaro, nyní jej převedl do verze pro dvanáct hlasů. "Jakmile někde cítím univerzální princip, rád s tou skladbou pracuji dál," říká. Doprovodit pohybem cyklus Anakoluty přijela do Prahy francouzská choreografka Anne-Lise Valla-Penttila, která vystoupí i k závěrečné Knize pěti kruhů.