Do třetice může jeho tvůrce Julian Schnabel uspět na Oscarech: jedna ze čtyř nominací je opět za režii.
„Žena mi říkala, že jsem se zbláznil - o tomhle chceš točit? Je to tak depresivní,“ vzpomíná americký režisér na okamžik, kdy se rozhodl zfilmovat skutečný případ šéfeditora francouzského časopisu Elle: s francouzskými herci a ve francouzštině.
Vypráví o člověku uvězněném ve vlastním těle, ale na duchu nezlomeném.
Domluva mrkáním
Jean-Dominique Bauby měl skvělé postavení, tři děti, krásnou milenku ze světa modelingu. Pak najednou udeřila nemoc, a když se po několika týdnech probral z kómatu, zjistil, že jeho slova nikdo neslyší a jeho tělo se nehýbe. Od hlavy až k patě ochrnul - s výjimkou levého oka. A ve schopnosti mrkat objevil možnost komunikovat.
Jakmile překonal počáteční sebelítost, ponořil se do vzpomínek a nadiktoval, respektive „namrkal“ své asistence knihu. Vyšla ve Francii roku 1997 a stala se bestsellerem; deset dní po jejím vydání tehdy čtyřiačtyřicetiletý autor zemřel.
Původně měl vzniknout americký film v hlavní roli s Johnnym Deppem, který Schnabela k projektu přivedl. Ale režisér začal uvažovat o francouzské verzi, Depp mezitím musel točit třetí Piráty z Karibiku a Schnabel si pro svého hrdinu našel jiného herce, rodilého Francouze. Je jím držitel dvou Césarů Mathieu Amalric, shodou okolností syn z novinářské rodiny, jenž si zahrál ve Spielbergově Mnichovu a teď točí novou bondovku.
„Hrdinova vnímavost a sexualita jsou čistě francouzské a byl by to podvod, kdybych to udělal jinak,“ vysvětloval režisér svou volbu. Další role vytvořili Max von Sydow či Jean-Pierre Cassel, a když Schnabel zmiňuje výrazné úlohy pětice hereček kolem hrdinova lůžka, směje se: „Nakonec jsem udělal film o ženách.“
Ve filmu je totiž Bauby obklopen matkou svých dětí, jež mu zůstala věrná, i když ji opustil, milenkou, která se jeho stavu děsí, dvěma terapeutkami a asistentkou hláskující písmena, z nichž pacient mrkáním sestavuje svou knihu.
Vážně však režisér dodává: „Pravděpodobně je to určitým způsobem také film buddhistický. Vypráví o tom, jak uchopit život. Až ho lidé uvidí, půjdou z kina domů, popadnou děti a obejmou je.“
