"Tohle téma prostě visí ve vzduchu. Mám aspoň dobrý pocit, že jsem to zpracoval dřív. I když si možná někdo bude myslet, že částečně kopíruju Petra Zelenku a filmy Klub rváčů a Matrix," říká Lang. Hadí klubko, hra o různých podobách reality, totiž vznikla už před třemi lety.
Proč jste hru vytáhl ze šuplíku až teď?
Hadí klubko jsem napsal za svého působení v pražském Činoherním klubu. Pak jsem začal dávat dohromady vlastní soubor a chtěl jsem vytěžovat všechny herce. Klubko je totiž komorní hra pro čtyři postavy, ale zase jsou to samé hlavní role. Psal jsem ty role hercům, které jsem znal, doslova na tělo. A oni mě za to podrželi na zkouškách. Propadal jsem depresím a strašným pochybnostem, že to nestojí za nic, a oni vytrvale tvrdili, že se jim to líbí.
Hru vymezujete jako komorní šílenství pro čtyři osoby a dva plazy...
V Hadím klubku není žádná realita pravá, takže ani hady nemáme živé. Prý se dají koupit uhynulí za stovku a schovávat v mrazáku. Jenže představitelka teroristky Apolena Veldová se natolik bojí hadů, že jsem od téhle myšlenky upustil.
Hru jste naplnil nejen hady, které si hlavní hrdina tahá z útrob, ale také vizemi vybuchujícího supermarketu nebo madony provrtané úhoři. To vyhlíží dost divoce. O čem hra vlastně je?
O životním pocitu, o tom, co je a co není reálné. To, co se jeví jako realita, nakonec skutečné být vůbec nemusí. Celá hra trochu připomíná horečnatý sen. Zápletka je detektivní a pojednává o teroristce, která se ukrývá v Čechách jako účetní jednoho malého podniku, a o agentovi supertajné organizace, jenž je na ni nasazený.
Použil jste i motiv hořícího mrakodrapu. Hrklo ve vás, když jste viděl hroutící se newyorská "dvojčata" WTO?
Dost jsem se lekl. Dokonce jsem přemýšlel, jestli nemáme premiéru odložit. Tenhle motiv má v Hadím klubku totiž groteskní rozměr. Váhal jsem, zda si z něčeho takového můžu dělat legraci. Ale nakonec proč ne - střílím si hlavně z falešného sentimentu.
Nebojíte se, že v některém ze svých dalších textů zase předpovíte nějakou katastrofu?
Vyloučit to nemůžu. Ale doufám, že pokud skutečně něco předpovím, bude to pozitivní.
Hadí klubko pracuje s lacinou detektivkou, bondovkou, psychothrillerem i triviální sci-fi. Máte rád brak?
Mám hlavně rád pokleslé filmy. V těchto laciných žánrech totiž fungují archetypy, které stále hýbou vědomím, aniž by si to lidé uvědomovali. Stačí se podívat na červenou knihovnu. Je prostinká a naivní, ale čte se pořád - a bude se číst právě proto, že obsahuje základní modely, které člověk potřebuje a vyhledává. Navíc nejsem přítelem "velkých" myšlenek na jevišti. Pokleslé žánry umožňují dělat si z těchto moudrostí legraci.
Proč jste hru vytáhl ze šuplíku až teď?
Hadí klubko jsem napsal za svého působení v pražském Činoherním klubu. Pak jsem začal dávat dohromady vlastní soubor a chtěl jsem vytěžovat všechny herce. Klubko je totiž komorní hra pro čtyři postavy, ale zase jsou to samé hlavní role. Psal jsem ty role hercům, které jsem znal, doslova na tělo. A oni mě za to podrželi na zkouškách. Propadal jsem depresím a strašným pochybnostem, že to nestojí za nic, a oni vytrvale tvrdili, že se jim to líbí.
|
Michal Lang |
| Narodil se roku 1964, absolvoval na DAMU obor režie. Jeho první angažmá vedlo do Činoherního studia v Ústí nad Labem, pak byl v Činoherním klubu v Praze. Nyní je šéfem Divadelního sdružení CD 94, které by se od příští sezony mělo stát jádrem souboru opraveného Švandova divadla. Kromě Hadího klubka napsal s Markétou Bláhovou hru Kurva svatá (uvedeno v Disku v roce 1993). |
V Hadím klubku není žádná realita pravá, takže ani hady nemáme živé. Prý se dají koupit uhynulí za stovku a schovávat v mrazáku. Jenže představitelka teroristky Apolena Veldová se natolik bojí hadů, že jsem od téhle myšlenky upustil.
Hru jste naplnil nejen hady, které si hlavní hrdina tahá z útrob, ale také vizemi vybuchujícího supermarketu nebo madony provrtané úhoři. To vyhlíží dost divoce. O čem hra vlastně je?
O životním pocitu, o tom, co je a co není reálné. To, co se jeví jako realita, nakonec skutečné být vůbec nemusí. Celá hra trochu připomíná horečnatý sen. Zápletka je detektivní a pojednává o teroristce, která se ukrývá v Čechách jako účetní jednoho malého podniku, a o agentovi supertajné organizace, jenž je na ni nasazený.
Použil jste i motiv hořícího mrakodrapu. Hrklo ve vás, když jste viděl hroutící se newyorská "dvojčata" WTO?
Dost jsem se lekl. Dokonce jsem přemýšlel, jestli nemáme premiéru odložit. Tenhle motiv má v Hadím klubku totiž groteskní rozměr. Váhal jsem, zda si z něčeho takového můžu dělat legraci. Ale nakonec proč ne - střílím si hlavně z falešného sentimentu.
Nebojíte se, že v některém ze svých dalších textů zase předpovíte nějakou katastrofu?
Vyloučit to nemůžu. Ale doufám, že pokud skutečně něco předpovím, bude to pozitivní.
Hadí klubko pracuje s lacinou detektivkou, bondovkou, psychothrillerem i triviální sci-fi. Máte rád brak?
Mám hlavně rád pokleslé filmy. V těchto laciných žánrech totiž fungují archetypy, které stále hýbou vědomím, aniž by si to lidé uvědomovali. Stačí se podívat na červenou knihovnu. Je prostinká a naivní, ale čte se pořád - a bude se číst právě proto, že obsahuje základní modely, které člověk potřebuje a vyhledává. Navíc nejsem přítelem "velkých" myšlenek na jevišti. Pokleslé žánry umožňují dělat si z těchto moudrostí legraci.
 Režisér Michal Lang. |
 Režisér Michal Lang. |
 Režisér Michal Lang. |
