První zpráva o stavu věcí sto metrů před halou: u zastávky bloudí člověk s cedulí "koupím lístek", a není sám. Povzbudivé. Druhá zpráva o stavu věcí čeká v hale: kapela na tuto, "východní", část turné nepřiveze dechovou sekci, i bratrstvo smyčce a kalafuny (spíše sesterstvo, smyčcový kvartet Aaanima tvoří dámy) zůstává doma.
Podobně ostrouhali i návštěvníci pondělního koncertu v Drážďanech. S mírnou nadsázkou lze říci, že Islanďané tak dodali svému letnímu turné pěkný geopolitický rozměr. Ale co: druhý pražský výsadek Sigur Rós byl příjemný i v základním obsazení.
SIGUR RÓS - PRAHA, 19. SPRNA 2008
Vejpůl přepažená Sparta Arena alias Trumpeťárna (jak říkáme my, kteří stojíme na odlišných ideových pozicích než Sparťané) se dočkala pár minut po osmé. Bubeník Orri Dýrason udal váhavý rytmus, kytarista a kvílivý zpěvák Jonsi Birgisson přiložil k nástroji jediný pozůstalý smyčec toho večera a Sigur Rós se ponořili do Svefn-g-Englar, takřka tradičního otvíráku letošního turné.
Téměř dvouhodinový koncert se repertoárem nijak zvlášť nelišil od toho drážďanského a vlastně ani od dalších letních štací, jejichž záznamy kolují tu i onde. Sigur Rós zahráli precizně, se smyslem pro dynamiku a gradaci koncertu.
Když už člověk upadal při těch pomalých, vesměs snivých a tklivých písních Severu do somnabulních stavů a když už mu Jónsiho hlas, proti kterému je Neil Young majitelem mužného chrapláku, začal lézt krkem, dokázali Sigur Rós v pravý čas přitopit pod kotlem. Mocné sonické turbulence v závěru Hafsól by jim mohl závidět kdekterý metalový kovotepec.
Usilování Sigur Rós je vlastně velmi průhledné: těžká tempa, prosté motivy, delikátní klávesové linky Kjartana Sveinssona, v pravý okamžik volume doprava, v pravý okamžik zpátky. A znovu a znovu. Kouzlo spočívá ve vystižení pravého okamžiku, a to Sigur Rós ovládají dobře.
Zvláštní zmínku si zaslouží publikum, znalé věci a v některých reakcích rozkošné (jako ten muž, který asi třikrát povzbudil kapelu řízným katapulťáckým "Hobluj!"). Čtvrtou Ny Batteri přivítalo potleskem a pak už vlastně všechny, a když pak po přídavku (byla to obligátní Popplagid?) přišli Sigur Rós na dvojí děkovačku, nemohli se nabažit. A vice versa.
Percentuální hodnocení vypouštím. Lid má tendenci se k němu příliš upínat, přehlížet text a pak se na diskusním fóru i jinde dopouštět soudů a vyjádření, na něž lze aplikovat rčení "Ve velikém hněvu hovoříš. To není náš obyčej. Rokujeme klidně." známé z Vinnetoua.
