Autor ukusuje střídavě ze dvou historií: ta první je nedávná, situovaná do poloviny devadesátých let, v té druhé se Sichinger vrací do let čtyřicátých. Obě dějinné etapy jsou svázány jihočeským pohraničím a rodinnými vztahy přes několik generací.
Z počátku knihy má čtenář dojem, že pronikl na území dobře známé ze Selskýho baroka Jiřího Hájíčka: i v Cukrovém klaunovi proti sobě stojí motivy kolaborace a lásky, také tady se osudově protínají osobní dějiny s těmi nadosobními.
Starší z hrdinů slouží nacismu pro krásné oči mladičké Němky. Po válce se protlouká emigrací a nachází stín své dávné milované. Mladší z hrdinů však knihu posouvá jiným směrem: jeho příběh definuje snaha po sebevymezení, touha po svobodě. A je to touha spalující, realizovaná cestami do ciziny i drogovými výlety, jejichž vír musí skončit tragicky.
S motivem drogového opojení souvisí i Sichingerův styl a jeho příběhová konstrukce. Autor má talent měkkého, básnivého skicování situací, jejichž vyznění není vždy jednoznačné. Podobně rozostřené je rozvíjení a proplétání dvojice příběhových linií. Sichinger zve na scénu příliš mnoho postav, jejich souvislosti obnažuje jen letmo a jejich dějiny nechává otevřené.
A tak je celkovým dojmem z Cukrového klauna mlhavý příběh nepříběh, z něhož vystupuje řada podmanivých obrazů. Některé jsou zažloutlé, jiné čerstvé, jedny zachycují lidskou zbabělost a podlost, druhé mravní sílu a nezlomnost.
Pevnější struktuře románu by pomohla pevná ruka redaktora. O ní však v případě Jindřicha Jůzla nemůže být řeč: ten na každé stránce dokazuje, že nezvládá gramatiku češtiny, ani často užité němčiny. Což je ke škodě čtenáře i nadějného prozaika, jímž Sichinger jistě je.
Martin Sichinger - Cukrový klaun
Vyda Knižní klub, 240 stran, cena 229 korun.
Hodnocení: 50 %
