RECENZE: Druhý Sicario už jen pořádá zpackané bitevní manévry

Pokračování bývá vesměs slabší než první film, natož když „dvojka“ tvoří pouhý můstek k již ohlášené „trojce“. Ani Sicario výjimku z pravidla nepřinesl.

Před třemi lety si vybudoval fanouškovskou základnu snímek Sicario: Nájemný vrah, který poslal do války drogových kartelů tandem agenta a jeho kumpána. Josh Brolin a Benicio Del Toro si své role – herecky bezchybně – zopakovali v premiérovém snímku našich kin Sicario 2: Soldado. Ale původní nadšení do značné míry vyprchalo.

Může za to zejména scénář, který za sebe pouze mechanicky řadí více či méně zpackané bitevní manévry. Jinak vede odnikud nikam, navíc s pomocí dvou obehraných prvků. Jednak buduje šablonu politickou, protože místo kokainu se nyní přes americko-mexickou hranici pašují teroristé, jednak vztahovou, protože drsní chlapíci mají na starost unesenou školačku.

Náladu, kameru, hudbu, to všechno umí řemeslně využít i Stefano Sollima, který vystřídal režiséra „jedničky“ Denise Villeneuvea, nicméně překvapivost už nemá odkud brát. Zjednodušeně řečeno si přerostlí kluci tak dlouho dokazují, že jsou chlapi, až to přeženou, což předvádějí na půdorysu hodně umělého dramatu s krkolomnými odkazy na bezpečnostní i morální rizika globalizovaného světa.

Cokoli diváka zahlcuje v každodenním zpravodajství, útočí na něj i z plátna. Běženci s modlitebními koberečky, uprchlická krize, výbuchy v supermarketech, somálští piráti, satelitní sledování, opatrný prezident v pozadí. Přičemž plán „když kartely válčí mezi sebou, oslabí je to“ působí jako rafinovaná strategie pořádně přitažená za vlasy.

Sicario: Soldado

55 %

USA / Itálie, 2018, 122 min

Režie: Stefano Sollima

Scénář: Taylor Sheridan

Hrají: Benicio Del Toro, Josh Brolin, Isabela Moner, Jeffrey Donovan, Catherine Keener, Manuel Garcia-Rulfo, Matthew Modine, Shea Whigham, Ian Bohen, Tasha Ames, James Devoti, Jackamoe Buzzell, Catherine Haun a další

Kinobox: 72 %

IMDb: 7.0

Také způsob vyprávění pod heslem temně a ještě temněji už se vyčerpal. Hrozivé dunění se stalo pustou manýrou podobně jako chladná profesní odtažitost, původně výraz sebeobrany. 

Hlavně však odosobněný styl nedovoluje, aby si divák vytvořil k postavám důvěrnější vztah. Náznak úsměvu má rvačka spolužaček v úhledných školních stejnokrojích, dotek lidské vzájemnosti zase znaková řeč, ale podstatu snímku Sicario 2: Soldado tvoří pokyny „vyčistit prostor“, které mezi mrtvými těly připravují široký průchod ke třetímu dílu.