A že díky dokumentárním postupům blízkým Výměně manželek občas podá i zajímavou sociologickou zprávu.
Model ani obal pořadu nestojí za řeč, jen líčí reklamní past na novodobé popelky soupeřící o prince. Místo tří oříšků rozhodují továrny na krásu – rtěnky, řasenky, účesy, šatečky; místo plesu se chodí na koktejl, jachtu, bowling, posilování.
Neloví se plachý básník, nýbrž ctitel rychlé jízdy; tudíž se ilustrace životního stylu nutně a nudně opakují – jako sebeklam, jímž se samy dívky vidí.
Ale právě tady začíná zajímavější přehlídka zvláštních bytostí. Slečna tvrdící, že chce milionáři pouze říci "Život nejsou jen peníze", což mu mohla vzkázat po produkci.
Devatenáctiletá studentka, kterou přihlásil její otec! Kadeřnice po čtyřech manželstvích bažící po pátém či dívka žádající "hlavně ať to není alternativní umělec" – všechny jitří zvědavost víc než luxus, kterým je vláčejí, než unylé růže či moderátor Mário Kubec s výrazem úředníka z Bruselu.
Až spadne nátěr a slovník dam se podle upoutávek změní v "ty krávo blbá nafoukaná", zahrozí kletba VyVolených: ani nevěsty ve zlaté kleci nemusí umět nic víc. Ale na rozdíl od VyVolených, z nichž Prima dělá hrdiny, Vem si mě! si drží od nevěst o chlup zdravější odstup. Zatím.