A po jazykové hranici jako by procházela i pomyslná čára mezi velkým a menším popem. Alespoň skladby When a Woman a Coconut Tree mají ambice zaseknout drápek. Zbytek písní si však s sebou v našich končinách nese ten handicap, že posluchač zpravidla neudrží v hlavě název skladby, tím méně nějaký motiv třeba z refrénu.
Zaujme například Amarillo, minimálně svou decentností v aranži. Pak však přijde Comme moi, kde se kombinuje angličtina s francouzštinou a rapem, což už je vážně spíš eintopf než paella. Bylo by jistě zkratkovité zaměňovat španělský pop Shakiry automaticky za „ibizovou diskotéku“, kterou hudba z El Dorada určitě není. Nicméně taneční rytmy bez větší invence tu převládají. Vlnit se na to půjde dobře, ale i popové nahrávky by měly mít ambici na nějaký přesah.
El DoradoShakira |
Výsledkem je trochu rozháraná deska, která při tom všem může docela bavit. Ale kdo má na hudbu jiný požadavek, než aby to byl jen podklad pro trsání, tomu poslouží nejspíš jednorázově.
Shakira je dobrá zpěvačka, což nelze rozporovat ani po poslechu El Dorada, ale když si vypůjčím slogan jednoho z našich prezidentských aspirantů – má na víc.
