V Národním divadle jste hráli na sklonku osmdesátých let. Jak na to vzpomínáte?
Když jsme tu byli poprvé, byl Václav Havel ve vězení. Uspořádali nám velmi oficiální tiskovou konferenci a já si na ní troufl mluvit o lidských právech a Havlovi. Byly z toho tehdy nějaké nepříjemnosti. Když jsme po pádu zdi přijeli znovu, vzpomínám si na zvláštní pocit, že vězeň, za kterého jsem se přimlouval, je prezidentem.
Proslavily vás zejména inscenace Shakespeara. Proč se soustřeďujete hlavně na klasiku?
Neděláme Shakespeara proto, že je starý a dávno mrtvý, ale proto, že napsal úžasné hry, které jsou o nás. Do divadla chodíme, abychom na jevišti viděli naše pocity a pochopitelně velké dramatické konflikty. Neznamená to, že by moderní hry takové věci nevyslovovaly: rovněž se v nich setkává třeba politika, sexualita, střetávají se záležitosti veřejné a soukromé. Například Tony Kushner, jehož text jsme inscenovali, to dokáže. Mám prostě rád dobré hry.
Cheek by Jowl se na několik let odmlčeli, nyní se vracíte s Othellem. Proč právě s ním?
Nejprve si vybíráme hru a potom herce. Nyní to bylo opačně. K Othellovi nás přivedl Nonso Anozie, kterého jsem potkal při práci na studentském představení Krále Leara. Nonso hrál titulní roli a byl vynikající.
Každá doba interpretuje Shakespeara jinak. Othello se již nehrává o žárlivosti ani o nesnášenlivosti. Jaký motiv zaujal vás?
Othello je v rámci Shakesperova díla neobvyklá tragédie. Příklad? Hamlet nebo Král Lear pojednávají o destrukci státu. Když padne král, pořádek je rozmetán. Na Othellovi je děsivý fakt, že on a jeho blízcí jsou zničeni, ale systém běží bezchybně vpřed. To je podle mě nesmírně moderní. Othello je samozřejmě také o lásce. Shakespeare zkoumá lásku z každého úhlu a Othello vypovídá o její destruktivní síle. Shakespeare skvěle popsal protichůdnost lidských pocitů. Jago musí Othella trochu milovat, aby ho mohl tolik nenávidět. Stejně Othello musí Desdemonu nenávidět, aby jí mohl tak milovat. Jenže my nechceme vidět naše pocity v disharmonii - to je celý problém. A žárlivost? Podle mě jde především o závist. Žárlivost akceptujeme, a to i sami u sebe. Závist je velmi intimní, spojená se studem - takoví přece nejsme! Proto jsme vůči ní slepí a přichází podvědomě. Jago sám sebe jako závistivce nevidí, a to je velmi nebezpečné.
 Jonny Phillips (vlevo) jako Jago a Nonso Anozie v roli Othella ve stejnojmenné inscenaci divadla Cheek by Jowl. |
