z inscenace Bouře | foto: Divadlo Pod Palmovkou

Shakespeare, který jde jako koráb ke dnu

Je pozoruhodné, jak podstatnou roli hrají v současném mediálním světě ostrovy.

Seriál Ztraceni se už před časem úspěšně usadil v českých obývácích. Trosečník sice přehnané množství diváků nenalákal, ale i tak lze hovořit o celosvětovém fenoménu, tentokrát na poli reality show.

Možná se tvůrci obou pořadů nechali inspirovat Shakespearovou Bouří, jež je situována na ostrov plný kouzel, zázraků, obyčejných smrtelníků i prazvláštních tvorů.

Komedii nastudoval Petr Kracik v pražském Divadle pod Palmovkou. Co všechno nás v této inscenaci čeká? Například výprava Jana Duška s provazy a pískem, zahrnující namalované moře a nebe na pozadí jeviště.

Celá vizuální stránka trochu připomíná některé televizní studiové pohádky, na které jsme se v dětství se spolužačkami odmítaly z estetických důvodů dívat.

Také kostýmy totiž přinášejí nejedno podivné překvapení; části dámské garderoby navozují dojem matějské pouti a televizní estrády z 80. let v jednom - zejména v několika barvách vyvedený hábit Iris asociuje ohoz nejmenované zpěvačky před dvaceti či více lety.

Ani hudební sekvence příliš nerozvinou fantazii - kupříkladu ve chvíli, kdy Ariel (Ivo Kubečka) dozpívá nudnou píseň vzdušného ducha tak, jak mu to zrovna jde, zní Shakespearova následující replika o nadpozemské hudbě poněkud nepatřičně.

Představení tak postupem času začne připomínat koráb, jenž jde zřetelně ke dnu, i když ho zachraňují některé herecké výkony a pár vtipných okamžiků. Tato „zbrusu nová“ interpretace bohužel nové obzory neotevře. Na místě je pak otázka, k čemu to vlastně celé je.