Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sex, drogy a krutě vtipná Linie krásy

  1:00aktualizováno  1:00
Čeští čtenáři se dočkali překladu ceněného díla britského spisovatele Alana Hollinghursta. V Linii krásy se vrací do období sexu, drog a "železné lady".

Alan Hollinghurst | foto: archiv

Za své dílo získal Hollinghurst, jemuž tři předchozí romány vynesly vcelku oprávněně titul nekorunovaného krále britské homosexuální literatury, prestižní Bookerovu cenu.

Hollinghurstův první román, The Swimming-pool Library, pojednávající o londýnské gay scéně na počátku 80. let, byl přijat nadšeně hlavně homosexuální komunitou, další romány Hollinghurstovi přinesly i literární ocenění: The Folding Star (1994) bývá přirovnáván k Mannově Smrti v Benátkách a tvůrci získal i první nominaci do užšího výběru Bookerovy ceny; Linie krásy toto významné klání předloni vyhrála.

Večírek skončil
Pokud kritici zařazují předchozí Hollinghurstovy knihy pod nálepku "homosexuální román", v případě Linie krásy musí od takovéto generalizace  upustit. Ne, že by autor dramaticky změnil orientaci hlavního hrdiny a učinil hlavní postavou heterosexuálního jedince.

Ve srovnání s předchozími díly však Hollinghurstovi mužští hrdinové urazili veliký kus cesty. Od tzv. party románu, jak jeden z kritiků nazval Hollinghurstův debut, kdy hrdinové zažívají jeden veliký večírek, plný nezávazných vztahů a drogového opojení, nastalo období kocoviny. Změnilo se společenské klima a navíc nad všemi visí hrozba jménem AIDS.

Hlavní posun Linie krásy tkví ve snaze o vykreslení doby, v níž hlavní hrdina, Nick Guest, žije. Román tak získává rozměr jakési společenské satiry, jež za pomoci typicky britského humoru a sžíravé ironie vykresluje čtyři léta Nickova života v době vrcholného thatcherismu. U románu nelze pominout jistou podobnost s některými díly generace rozhněvaných mladých mužů, například Brainova Života nahoře.

Pakliže Brainův Joe Lampton docílil postupu na společenském žebříčku poněkud nečestnými prostředky, Nick Guest má především štěstí. V Oxfordu se přátelí se synem známého konzervativního politika Geralda Feddena a díky jeho blahosklonnosti se na čtyři roky nastěhuje do honosného sídla Feddenových. Uniká tak z prostředí nižší střední třídy a okusí, jaké to je, být "někdo". Byť se mu nikdy nepovede překonat jistá omezení, jež přináší postavení "hosta" (což je v překladu i význam jeho příjmení), má jedinečnou šanci sledovat vzestup a pád  jednoho z politiků zlaté éry britského konzervatismu.

Dvojí prohnutí zad
To, v čem spočívá asi největší síla Linie krásy, je kromě velmi otevřených erotických scén právě vykreslení Feddenovy domácnosti. Gerald má jediné dva životní cíle: mít v televizi vlastního gumáka a uspořádat večeři pro "Madam" – tedy pro "železnou lady", premiérku Margaret Thatcherovou.

Alespoň to druhé se mu nakonec podaří, třebaže se večírek s milovanou a nenáviděnou premiérkou vyvine poněkud jinak, než Gerald plánoval. Po jednom ze skandálů musí na své posty rezignovat, na popularitě mu také nepřidá, když se veřejnost dozví, že ve svém domě vydržoval několik let homosexuálního kamaráda svého syna. Gerald ze situace vybruslí tak, jak to umí jen politici, ale v Nickovi, jemuž Gerald vyčte, co jen může, navždy zůstává pocit hořkosti. 

Co je však ona "Linie krásy", již si Hollinghurst vybral i do názvu románu? Autor využívá slavného teoretického pojmu Williama Hogharta, jenž považoval za ideál krásy hadovitě prohnutou vlnovku. Co to bude přesně znamenat v praxi, již záleží na interpretaci jednotlivých aktérů: pro Nicka třeba dvojité prohnutí mužských zad, pro jeho přítele vlnovku kokainu vytvořenou žiletkou na skle, pro mnohé prozaičtěji uvažující jedince třeba jen ozdobu na fasádě Feddenovic domu.

Linie krásy není jednoduché čtení. Těm, kteří se dokážou prokousat i přes mnohdy šokující scény, se však otevře neskutečně svěží, vtipný a pravdivý obraz jedné kapitoly britských dějin.

ALAN HOLLINGHURST - Linie krásy
Přeložila Michaela Marková. Odeon, Praha 2006, 448 stran, doporučená cena 289 korun.
Hodnocení MF DNES: 90%

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Velká část děje knihy V šedých tónech se odehrává v sovětském gulagu.
RECENZE: Když musí dítě sát krev. Zulejku otroctví nezlomí ani v pustině

Rok 1930. Třicetiletá Zulejka, již v patnácti provdali za mnohem staršího muže, čtyřikrát porodila, ani jedna z holčiček se nedožila měsíce. Když ji se...  celý článek

Spisovatelka Leila Slimani
Sex tu ovládl peněženky, v Maroku se za něj ženy stydí, říká spisovatelka

Leila Slimani je spisovatelka francouzsko-marockého původu. V češtině jí letos vyšla kniha Něžná píseň. Chůva v ní zavraždí dvě malé děti.  celý článek

Z nového celobarevného vydání Domečku pro panenky
Český Sandman už má Domeček pro panenky celý v barvách

Zatímco první české vydání zdobil surreálný obraz domečku, to nynější na obalu doprovází doslova hororová panenka. Řeč je o druhé knize Sandmana nazvaná právě...  celý článek

Avokádové quacamole
Avokádové quacamole

Rychlovka, kterou zvládne a miluje každý.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.