Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Serke: Zajímá mě, jak a čím spisovatelé žili

  2:00aktualizováno  2:00
Německý publicista Jürgen Serke si minulou sobotu odnesl z pražské Městské knihovny titul Kniha roku - hlavní cenu z nové literární soutěže Magnesia Litera. Získal ji za práci Böhmische Dörfer - Putování opuštěnou liteární krajinou. Tohoto průvodce německy píšícími autory v předválečném Československu vydalo nakladatelství Triáda.
Na záložce vaší právě odměněné knihy stojí, že jste původně pro časopis Stern a pro seriál knih - mezi než patří právě i publikace Böhmische Dörfer a pak tituly Spálení básníci, Vyhnaní básníci, Ženy píší a Doma v exilu - vyvinul nový žánr. Jak byste jej definoval?
Řekl bych, že to, co píši, jsou portréty. Jsou montáží z interview, z mých subjektivních interpretací, a to vše je vztaženo k životnímu osudu autora. Nepatřím k lidem, kteří - chtějí-li někoho doporučit - podstrčí publiku pouze text. Domnívám se, že přiblížím-li i autora, přivedu ostatní k jeho dílu snáze. Jsem přesvědčen, že je od publika legitimní zajímat se o osud tvůrců. A dvojnásob to platí o těch, kteří v minulém století prošli dvěma ideologickými katastrofami. Čtenář chce vědět, jak se v oněch enormě těžkých situacích chovali a jak to vydrželi, jak přežili nebo kvůli čemu zemřeli.

Obrázkový týdeník Stern spojuje portrét s obrazovou stránkou: se starými fotografiemi, současnými fotografiemi, kopiemi dokumentů a ručně psanými poznámkami. Nicméně: každý materiál je postaven tak, aby čtenář nebyl nucen číst hlavní text, aby se podstatnou část dozvěděl už při pouhém prohlížení obrazové části a obšírnějších popisků. I vám stačí, aby už jen zevrubnějším prolistováním čtenář zjistil, o kom, o čem a co vlastně říkáte?
Moje ctižádost je tato: přes obrazovou část přitáhnout publikum k příběhu spisovatele. A když čtenáře zaujme fotografický příběh, pak si třeba přečte můj text - a když ho zaujme můj text, tak si třeba přečte i něco od toho autora. Samozřejmě, tato prezentace je pro literární vědce neobvyklá. Vyvinuli ji novináři a já vděčím Sternu za to, že mi dal koncem sedmdesátých let možnost takhle pracovat.

Výsledky soutěže najdete ZDE.

A jak byste tedy odpověděl literárním vědcům, kteří knize vyčítají, že se příliš soustřeďujete na story, na příběh spisovatele...
Samozřejmě, literární vědec přistupuje ke spisovatelům a jeho textům jinak. Já už čtyřicet let píši o autorech, jejichž díla jsou v nemilosti a kteří byli či jsou pronásledováni. A protože skoro nikdo nečte rád o pronásledování, musím se zabývat velice detailně formou - příběhy musím zpracovávat tak, aby o ně publikum vůbec jevilo zájem. A o to se snažím, když představuji jejich život. Když literární vědec portrétuje spisovatele, zhruba dvě třetiny práce věnuje jeho dílu a třetinu jeho životu. U mě je to opačně.

Vaší knize se občas vyčítá, že je ve výčtech neúplná. Dle jakého klíče jste vybíral autory, které jste do publikace zařadil?
Německy psanou literaturu z Čech jsem dlouho nevnímal jako samostatnou literaturu. Původně jsem si myslel, že jde o typickou literaturu dvacátých let, která byla trochu vlevo. A nemyslím to ideologicky - spíš tím mám na mysli levé doufání v lepší příští. Můj zájem mě nejdřív přivedl k literatuře, která se za nacistů v Německu pálila. Z toho vznikla kniha Spálení autoři a mezi nimi jsem již tenkrát našel jednoho Pražáka - Paula Kornfelda. Najednou jsem cítil, že tento muž je něčím výjimečný. Vzpíral se mým představám. To samé lze říci o Ernstu Weissovi. A když jsem později pracoval na knize Vyhnaní básníci a povídal jsem si se spisovateli, jako je Kundera, Lustig, Kohout či Gruša, najednou jsem zahlédl Kornfelda i Weisse v úplně jiných souvislostech a pochopil jsem, že jde o jinou literaturu. Uvědomil jsem si, že tihle autoři se levému myšlení té doby bránili, a sice proto, že byli Židé. Ti dobře věděli, že člověk může vylepšovat sociální podmínky, ale že v žádném případě nemůže změnit charakter lidí. Socialismus chtěl nejdříve měnit charakter lidí a teprve potom sociální podmínky. A připočteme-li k tomu ještě českou historii, která je plná proher, pak definitivně seznáme, proč jejich literatura je výjimečná.

Existují podobní autoři mezi česky píšícími spisovateli?
Pokud vím, tak podobně psal v Čechách Jiří Orten a Ivan Blatný.

Proč jste zvolil právě těch 47 tvůrců, které v knize máte?
Nikdy jsem neměl v úmyslu psát encyklopedii, to je práce pro instituce. A oponentům bych namítl, že jsem přes všechno řečené vybíral spíše podle kvality literárního díla než podle dramatičnosti osudů.

Hodláte se ještě někdy k tomuto tématu vrátit?
Nikdy se k probraným tématům nevracím. Druhé a třetí díly k mým knihám píší jiní autoři.

Jürgen Serke

Narodil se v roce 1938 v Prusku v Landesbergu/Warthe. Konec války ho zastihl v Berlíně. Žil v Trieru, Frankfurtu; dnes pobývá u Hamburku, v obci Grosshansdorf. Po maturitě pracoval jako redaktor, pak jako vedoucí frankfurtské kanceláře a šéfreportér United Press International (UPI), pro niž reportoval v roce 1968 z Prahy. Později působil v magazínu Stern, a to až do aféry s falešnými deníky Adolfa Hitlera, které tento časopis prezentoval jako pravé; Serke jako jediný odešel na protest proti tomu, že kvůli této blamáži nebylo odvoláno vedení vydavatelství Grund und Jahr. Od té doby je ve svobodném povolání.

Některé z nominovaných titulů na knižní ceny Magnesia Litera za rok 2001.

Jürgen Serke, nositel hlavní ceny soutěže Magnesia Litera 2001.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Mladík si svítí v domě rodičů ve venezuelském městě El Calvario, ve kterém byly...
RECENZE: Blackout je drtivý a nepříjemně věrohodný návod, jak zničit svět

Češi už jsou také na červené, stojí na 11. straně depresivního románu Marka Elsberga Blackout. To znamená, že jsme bez elektřiny. Jen krátce poté, co stejný...  celý článek

Diváci berlínské olympiády roku 1936 svorně zdraví v nacistickém pozdravu.
RECENZE: Jak se Hitlerova olympiáda stala lekcí manipulace a lži

Berlínská olympiáda je dodnes velmi atraktivní téma: fantastické výkony Jesseho Owense, Hitlerovy hákové kříže a především zfanatizované davy pochodující...  celý článek

Spisovatelka Leila Slimani
Sex tu ovládl peněženky, v Maroku se za něj ženy stydí, říká spisovatelka

Leila Slimani je spisovatelka francouzsko-marockého původu. V češtině jí letos vyšla kniha Něžná píseň. Chůva v ní zavraždí dvě malé děti.  celý článek

Radim Jiroušek - AQUAMONT s.r.o.
řidič, expedient, prodavač

Radim Jiroušek - AQUAMONT s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 18 000 - 22 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.