Se skupinou System Of A Down (SOAD) vydal pět alb. Kromě toho také publikoval kolekci vlastní poezie. Nyní Tankian vydává své první sólové album nazvané Elect The Dead, které napsal, nazpíval a vyprodukoval v garáži vlastního domku na kopcích v pohoří Santa Monica tyčícím se nad Malibu.
Jak byste charakterizoval své první sólové album?
Je to rocková deska. Možná se podobá prvnímu albu SOAD, aspoň co se týče energie a expresivnosti. Vzhledem k mému hlasovému rozsahu se může zdát v tvrdších částech určitá podobnost s předcházející tvorbou. Myslím si, že hudba z alba Elect The Dead je veselejší než to, co jsem dělal dřív.
Z kolika skladeb jste vybíral?
Přibližně z pětadvaceti. Potom jsem je zredukoval na patnáct, na albu jich je nakonec dvanáct. Některé jsem měl v šuplíku už déle, jiné vznikaly teprve nyní.
Je pravda, že původně se mělo album jmenovat jinak?
Původní titul měl být The Flying Cunts of Chaos (Létající dámská přirození v chaosu), ale každý mě od toho odrazoval.
Plánujete představit Elect The Dead také živě na koncertech?
Právě se snažím dát dohromady kapelu tak, abychom od příštího roku mohli hrát na koncertech a hudebních festivalech. Věřím, že nás to bude bavit.
Stýkáte se ještě s bývalými spoluhráči ze SOAD?
Všichni jsme teď zaměřeni na svoje vlastní projekty. Ale John Dolmayan nahrál bicí do několika písní na mém albu. Myslím, že to je poznat – i v těch jemných částech je tvrdší než kdokoli jiný.
Kdo další s vámi na albu spolupracoval?
Dalším hostem byl bubeník Brian "Brain" Mantia známý ze skupiny Guns n’Roses.
Kdo měl největší vliv na vaši hudební kariéru?
Nejmenoval bych konkrétní osoby. Dávám přednost lidem, kteří dokázali dělat něco neobyčejného – ať už v politice nebo hudbě. Lidem, kteří se dokážou obrátit proti nepsaným zákonům toho, co by mělo být, a dokázali vytvořit něco mimo. Kromě toho má na mě vliv i obyčejný každodenní život. Miluji umění, přátelství, film... Toho, čím jsem ovlivňován, je spousta.
Jak to probíhá, když přijde inspirace? Skládáte dřív texty, nebo hudbu?
Obvykle skládám oboje separátně. Hraju si na piano nebo kytaru a začínám si k tomu pobrukovat. Vokál a rytmus se automaticky změní v nějaká slova. Někdy toho ve finálním textu využiji, jindy ne.
Co chystáte do budoucna?
Chtěl bych připravit další desku, tentokrát více v symfonickém stylu se smyčcovými nástroji, velice emotivní a akustickou. Snad také více pracovat na filmové hudbě. Nevím, jestli bych chtěl vydat další básnickou sbírku, ale protože mě baví dělat různé styly, přemýšlím o tom, že bych napsal román. Ne fikci, ale něco, co by bylo zároveň politické i spirituální.
Je pravda, že jste přijal občanství Nového Zélandu?
To je nedorozumění, dostal jsem jenom právo k pobytu. Je to v mnoha směrech nádherná země. Jídlo je tam stoprocentně organické, čistý vzduch a voda... Dá se tam relaxovat. Na Zélandu se cítím svobodně.
Projel jste skoro celý svět s hudbou. Jak se vám líbilo v Praze?
Už je to dávno, co jsme tam hráli, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít. Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné. Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké. Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet.
