Sen o olympiádě je žánrově nejblíž reportáži. Nejen tématem, i výtvarným zpracováním. Kleist kreslí černobíle, realisticky, svižně, bez ohledu na detail, s důrazem na dějovou složku, na sdělení. Příběh, který zvolil, se ostatně vypráví skoro sám.
Hlavní hrdinkou je mladá Somálka Samia, sprinterka, která zaujala na olympijských hrách v Pekingu 2008. Ne výkonem (skončila na posledním místě), ale nezdolným úsilím zúčastnit se, obléct si národní dres a jednou zdvihnout nad hlavu somálskou vlajku. Když to nevyšlo v Pekingu, rozhodla se, že zkusí štěstí za čtyři roky v Londýně. Jenže jak a kde trénovat, když je její země rozmlácená válkou, vyhladovělá, bez fungující infrastruktury, ještě k tomu brutálně terorizovaná pomatenci z islamistických milicí, které nemají ženu za víc než za kus masa?
Samia se rozhodne utéct. Do Libye a odtud přes moře do Evropy. Cesta to je úděsná, trvá rok a půl. Kleist na příkladě mladé běžkyně rozkrývá byznys kolem uprchlíků, ukazuje hejna parazitů, pro které má lidský život cenu jen potud, pokud se na něm dá vydělat. Tím spíš si zoufalí uprchlíci Evropu idealizují, berou ji jako ráj. Je to přece bohatý světadíl, který mimochodem zbohatl i díky světadílům jiným, třeba Africe nebo Jižní Americe. Na moři však Samiina cesta tragicky končí, cíle nedosáhne. Když její sen o olympiádě zhasne, je jí jednadvacet let.
Sen o olympiádě: Příběh Samii Jusuf Omarovéautor: Reinhard Kleist nakladatel: Argo překlad: Alena Pokorná 152 stran, 268 Kč |
Kleistovo album není žádné melodrama, žádná ideologická agitka. Jak už bylo řečeno, je to komiks-reportáž. Tedy objektivní, nezaujatý pohled, prosté vylíčení toho, co se stalo. Samiin příběh je pak jeden z mnoha, zastupuje desítky, stovky tisíc podobně nešťastných osudů, o kterých nevíme nic.
Pointa? Jsou dvě. Zaprvé: nejen blahobytný Evropan, i zoufalý uprchlík ze zničených částí světa může být člověk. A zadruhé: jak by to se Samiiným snem o olympiádě asi dopadlo, kdyby se narodila třeba v Německu nebo ve Spojených státech?