"Děkuji hlavnímu městu za všechno dobré, co pro nás v minulosti udělalo, nikdy jsem za to nepřestal být vděčen, ale jeho současné skutky mě, žel, stavějí na druhý břeh," říká.
Skutečně je možné, že Semafor skončí?
Jestli se neseženou peníze, tak ano. Snažím se uspořit co nejvíc, ale jsou i platby, které nepočkají. V červnu vyrovnám z grantu všechny dluhy, a pak se až do února příštího roku Semafor ocitne na suchu. Pokud nezajistím peníze jinak, budeme muset skončit. Pořád doufám, že se to nestane, že alespoň nějaké minimum seženu. I tak počítám, že půjde o okleštěný Semafor.
Semafor čelil hrozbě zániku již několikrát. Přestál řadu tlaků za komunismu i povodeň před šesti lety. Domníváte se, že teprve nyní se Semafor ocitl v tom nejsložitějším období?
Musím říct, že ano. Při povodni nám všichni ohromně pomáhali, magistrát nám dal bezprostředně po vytopení půl milionu a později přišel s nabídkou na vybudování nového divadla. Dnes se karta otočila. Neznamená to však, že by se na základě tohoto chování ze mě stal komunista. Tehdy nás likvidovali jinak, plíživě. Postupně rozmnožovali soubory, které pod střechou Semaforu působily, omezovali nám hrací dny. Na radikální řez si ale netroufli, takže jsme spíš hráli o čas.
Přímočará satira, jako je chystané představení Děti kapitána Granta, to nikdy nebyl váš obor. Proč jste se k ní nakonec uchýlil?
Nebudeme konkrétně někoho jmenovat, budu užívat podobenství a lidé ať si domyslí sami. Satira skutečně nikdy nebyla naše doména a já to dělám jen z toho důvodu, že se domnívám, že na to publikum bude slyšet víc než na poetické hříčky. Že nám vlastně magistrát tak svou existencí pomůže.
