Producent Jaroslav Bouček pomalu začne věřit na zvláštní kletbu. Na mezinárodním filmovém festivalu v Los Angeles se totiž snímek Je třeba zabít Sekala, navržený za Českou republiku k nominaci na Oscara, dostal až do nejužšího rozhodování mezi čtyřmi tituly, ale vítězství si nakonec v noci na sobotu odnesl finský příspěvek Polykač ohně.
"To už je počtvrté, co nám výhra unikla o prsa," říká Bouček a připomíná třeba Gdyni, kde byl oceněn "jen" scénář Jiřího Křižana. Přitom se Sekal rozhodně nevrátil s prázdnou: jako jediný z filmů losangeleské soutěže získal Critic Choice - prestižní doporučení filmové kritiky, a krom toho jej hollywoodští novináři zařadili do širší nominace na svou tradiční cenu Zlatý globus.
"V Americe to funguje úplně jinak než u nás," vysvětluje režisér Vladimír Michálek tamní moc kritiky. Stačilo, aby Kevin Thomas, uznávaný odborník na evropský film, otiskl pochvalnou recenzi v Los Angeles Times, jeho kolegové se přidali a dveře se Sekalovi otvíraly. "Film, který tam získá 'obchodní známku' kritiků, zná každý; z recenzí citovali i agenti společnosti Overseas Film Group, kteří nám sami nabídli jednání o distribuci ve Spojených státech," dodává režisér. Kopie Sekala tedy zůstala v Hollywoodu a o jejím osudu se podle Boučka rozhodne do konce listopadu. "Důležité je, že v tamní džungli už Sekal není jen jednou z tisíců pohozených kazet, že se o něm ví a mají ho v rukou profesionálové, kteří se o vše potřebné postarají," oddechl si režisér. Pro věčná jednání totiž neměl čas sledovat filmy svých konkurentů; mluvil i s programovým šéfem Americké filmové akademie, na němž záleží, kdy a jak promítne Sekala v sérii projekcí, v nichž se představí uchazeči o Oscara. Čeká se prý už jenom na Číňany a Italy.
Michálkův film jede ještě na festivaly v Káhiře, Mar del Platě či v Londýně: "Ale už beze mne," slíbil režisér, který se vrací k práci na povídkovém filmu Praha očima...
- pondělí 2. listopadu 1998
