Na okraji vsi však stojí Eurocamp. Žijí tu hasiči, sokolové a myslivci, kteří se navzájem moc nemusí.
Žijí běšinští spolu nebo vedle sebe? Co v současné době spojuje obyvatele vesnice Běšiny? Tři hlavní hrdinové – dobrovolný hasič František, myslivec Mates a sokol Pavel – jako průvodci po současné české vsi.
"Už delší dobu jsem chtěla natočit jakousi dokumentární esej o uniformách," říká Erika Hníková, jedna z výrazných osobností českého dokumentu a autorka snímku Ženy pro měny.
"Měla jsem představu, že budu natáčet na vesnici nebo v menším městě, kde vedle sebe žijí představitelé různých spolků nebo lidé, kteří se kvůli své profesi nebo poslání oblékají do uniforem nebo do standardizovaného oblečení. Zajímalo mě, jak jejich životy uniformy ovlivňují."
Postupně se stáváme svědky typických aktivit obyvatel vesnice. Účastníme se hasičské soutěže, ocitáme se na mysliveckém bále v běšinské sokolovně... Zároveň jsme vtahováni do problematiky místního života, která se stává hlavním tématem filmu.
Hasiči nemají rádi sokoly, myslivci vztahy proplouvají téměř bezkonfliktně, ale raději mají hasiče, a sokolové, kteří pociťují absenci vztahů s hasiči i myslivci, si stěžují nejvíce. Místním chybí hospoda, kde by se mohli všichni scházet.
"Film je opravdu nakonec o něčem jiném, než bylo původní téma. Během natáčení se totiž najednou začaly dít věci, které byly velmi zajímavé, zajímavější než esej o uniformách. Rozhodující byl okamžik, kdy nás starosta pozval do sokolovny na místní kulturní slavnost, kam měly přijet spřátelené skupiny z Bavorska a Irska," vzpomíná režisérka.
"Ze začátku mi to připadalo jako nezajímavý nápad, říkala jsem si, že to s tématem filmu nesouvisí, ale jakýsi šestý smysl mě nabádal, abychom tam šli natáčet. Nakonec se tam stala jedna z nejzajímavějších scén filmu. Téma filmu se díky této scéně začalo posouvat někam jinam."
Jaká jsou tedy hlavní témata filmu? "Já tam vidím tři rovnocenná témata. Téma toho, jak žít v nějakém vymezeném prostoru - na vesnici, ve městě, v ulici, jaké tam mít vztahy s ostatními, jak se pokoušet měnit věci, které mě štvou a tak dále," odpovídá Hníková.
"Film je však také o situaci na českém venkově, kde se velmi často zpřetrhaly sociální vazby mezi lidmi. V jejich chování je patrný vliv bývalého režimu, všichni si stěžují na starostu, což může být sice oprávněné, ale místo stěžování by mohli začít sami něco dělat."
"Ačkoli je to film, kde je spousta vtipných scén, sociální tematika filmu je silná. A nakonec film tematizuje i odtržení politiky od reality. Film ukazuje na něco, co se podle mě děje v celé České republice. Politici jsou tu jakoby sami pro sebe, moc se nestarají o problémy občanů. Jsou to dva oddělené světy, ačkoli by to mělo být jinak."
Hníková začala natáčet dokument v srpnu 2005, točilo se do listopadu, přičemž se průběžně film rovněž stříhal.
Součástí projekcí bude i předfilm Čtyři kroky dvojpůlka, který je vůbec prvním autorčiným filmem a zachycuje příběh mladé dívky Jiřky, která žije na vesnici, je dobrovolnou hasičkou a touží se stát modelkou. Je tedy svým způsobem předobrazem dokumentů Ženy pro měny a Sejdeme se v Eurocampu.
SEJDEME SE V EUROCAMPU
(I Guess We'll Meet at the Eurocamp)
dokument, 58 minut + 19 minut (Aerofilms)
režie: Erika Hníková
kamera: Martin Schinabek
oficiální web: www.aerofilms.cz
