Oba spisovatelé jsou muži mnoha profesí: působili jako překladatelé i redaktoři, Fischl (1912) byl dlouhá léta velvyslancem a Škvorecký (1924) pracoval i jako učitel a nakladatel. Spojuje je také osud exilových autorů.
Fischl odešel v roce 1949 do Izraele, Škvorecký podobnou zkušenost udělal o dvacet let později, když se přes Spojené státy dostal do Kanady. Oba žijí desítky let v zahraničí, nicméně neopustili češtinu, hlavní jazyk svých děl. Škvoreckého i Fischla ocenila devítičlenná porota v čele s básníkem Karlem Šiktancem za celoživotní dílo.
"O osobnosti a o díle Josefa Škvoreckého byly napsány doma i v zahraničí tisíce stran. Na málokterého českého autora se sneslo tolik chvály, ale i kritiky věcné i pamfletické," stojí v laudatiu literárního historika Jiřího Brabce, které sám přečetl.
"Je fascinován příběhy, které ho potkávají, komentuje je, ironizuje, neskrývá sentiment, nikdy neztrácí vědomí hodnot, i když často podlehne touze destruovat vše pro záchranu vlastní integrity."
Podobně nezastupitelným je v české literatuře i Viktor Fischl, autor, který na sebe upozornil už ve 30. letech minulého století, zejména sbírkou Hebrejské melodie. Roku 1951 Fischl vydal svou první prózu, Píseň o lítosti. V 70. a 80. letech následovala další klíčová díla jako Kuropění, Dvorní šašci či Jeruzalémské povídky, všechny však v tuzemsku mohly vyjít až po roce 1989.
"Z té doby mám lístky, na které jsem si opsal z knihy Kuropění části dialogu stárnoucího doktora s kohoutem Pedrem: 'Oč krásnější jsou věci, víme-li, že je snad vidíme naposled. Naposled? Diví se Pedro vždy znovu. Já vidím pokaždé všechno jako poprvé. Poprvé je vše ještě krásnější.' Vidět vše poprvé je zázrak, z kterého pramení básnické i prozaické dílo Viktora Fischla," vzpomíná Brabec na dobu, kdy se s Fischlovými díly bylo možné seznamovat jen přes zahraniční nakladatelství.
Seifertova cena se udílí od roku 1986, kdy ji ustavil den po smrti Jaroslava Seiferta jaderný fyzik František Janouch. Tu první, vyhlášenou ještě ve Stockholmu, získal Dominik Tatarka.
Loni byla kontinuita cen otřesena: sponzorství ukončila Živnostenská banka, která deset let poskytovala svou dvoranu a čtvrtmilion korun. Nadace Charty 77 tehdy na poslední chvíli získala nakladatelství Knižní klub. Letos přišel nový sponzor, skupina Pioneer Investments.
 Spisovatelé Josef Škvorecký a Viktor Fischl při předávání Ceny Jaroslava Seiferta v pražském Karolinu. (11. září 2004) |
