Seifertová udělala z golema troubu

Po devítimetrovém leporelu Dějiny udatného českého národa, které letos získalo cenu Magnesia Litera, si autorka a ilustrátorka Lucie Seifertová (1969) v nové knížce Tajemný golem ještě důkladněji pohrála s řešením knížky, k prostorovým obrázkům přidala i ty pohyblivé.

"Je to výrobně dost složité a mám radost, že se to podařilo: golem vstává, lehá, chodí i máchá sekerou," říká autorka.

Co vás lákalo na golemovské legendě?
Při psaní Dějin udatného českého národa mi bylo líto, že se některým tématům nemůžu věnovat víc. Také v ostatních knížkách mám mnoho krátkých příběhů, které spojuje většinou jen doba nebo místo děje. Golem je ucelený příběh, spjatý s určitou historickou situací, dotváří obraz rudolfínské Prahy a zároveň je to nadčasové téma: vznikl, aby sloužil lidem, jeho síla se však obrací proti člověku. Ale hlavně je to příběh krásný, napínavý, a co víc - díky pozdějším verzím je v něm i hodně legrace.

Váš golem není hřmotný kolos jako ve filmu Císařův pekař, ale má docela milou tvář. V čem a proč nevyhovovalo filmové pojetí?
Ve filmu Císařův pekař ztvárnil golema pan Horejc geniálně. Bohužel ta podoba, která naprosto vyhovovala filmu, vůbec nejde naroubovat na pověst. Golem byl sice z hlíny, ale po složitém oživovacím procesu se z něho stal tvor od člověka k nerozeznání. Měl kůži, vlasy, nehty... jen nemluvil. Musela jsem odepnout obruče a místo dvou rozžhavených otvorů vsadit oči, nos a pusu. Protože je tato knížka, na rozdíl od předešlých, více zaměřená na děti, nechtěla jsem, aby šel z golema strach. Samozřejmě výjimku tvoří obrázek, kde golem zuří, toho jsem se bála i já. Prostě, na rozdíl od filmu, kde z golema udělali pec, já jsem z něho udělala troubu.

Nebojíte se, že si čtenáři po slavném filmu nezvyknou na golema se šémem vkládaným ne na čelo, ale do úst?
Zvláštností pražské legendy o golemovi je jeho oživení vložením pergamenového lístku s tajemným nápisem do úst pod jazyk. Ale způsobů oživení hliněné bytosti je několik. Můžeme napsat na golemovo čelo nápis AMT, to znamená "pravda", pokud naopak budeme chtít golema zbavit života, stačí smazat písmenko A, vznikne tak MT a to znamená "smrt". Jindy stačilo golemovi jenom říci, aby vstal. Šém napsaný na lístku se také mohl připevnit na čelo nebo zavěsit na krk. Kdyby golem pobíhal po ulicích s kuličkou v hlavě, bylo by to nápadné. Zpočátku jsem se trochu bála, ale děti mě příjemně překvapily, když zjistily, že si můžou golema v knížce samy oživit, a je jim jedno, že vkládají šém jinam než do čela.

Je golem sympatickou postavou?
Dá se na něj pohlížet různě. Přestože existuje mnoho odlišných verzí příběhu, těžko opomenout, že vznikl ze zoufalství. Pro židovský národ byl něco jako dnešní Superman, objeví se vždy, když hrozí nebezpečí. Budí strach a zároveň respekt. Ale je to sluha bez vlastního názoru, který jen plní rozkazy. Při jeho záchvatu se ukazuje, že nesnáší všechny a všechno kolem sebe. Golemova síla se vymyká kontrole, naštěstí jeho tvůrce, rabín Löw, je natolik moudrý, že jeho existenci ukončí. Příběh v této podobě však čeká na zpracování od někoho jiného. Já jsem se samozřejmě nemohla a ani nechtěla tomuto pohledu vyhnout, ale co se dalo, jsem odlehčila. Základní příběh zůstává, ale nepůsobí tak tíživě, bezvýchodně.

Kde jsou kořeny těchto pověstí?
Příběhů o tom, jak někdo pomocí tajemných sil vytvořil umělou bytost, je skutečně mnoho a jsou hodně staré. Jedním z majitelů golema byl například rabín Eliáš v Haliči. Často si rabíni vytvářeli golemy, aby jim pomáhali při šábesu, kdy měli Židé práci zapovězenou. Ale snad proto, že se záhadně obživlá bytost tak hodí do atmosféry Prahy v období vlády Rudolfa II., usídlil se nejznámější golem v uličkách pražského Židovského Města. Také sama pražská pověst má několik variant. Na jednu stranu se dozvíme, že vznikl, aby pomáhal v rabínově domácnosti s úklidem, ale stejný golem v jiném vyprávění má běžné domácí práce přísně zapovězeny. Golem prý neustále rostl, jindy dokonce mluvil, snad se i zamiloval. Kromě toho je tu ještě verze pátá, ale není doložená: podle ní ta teta byla táta a golem byla jeho žena... asi tak nějak to zpívá Werich ve své písni.

Jaký je konec golema v Čechách? Ještě se někdy objeví?
Když si rabín uvědomil, co může golem způsobit, rozhodl se, že ho uspí. Názory na to, jak to provedl, se opět různí, ale nic na tom nemění, že golem skončil svou pouť na půdě Staronové synagogy a spí tam dodnes. Na půdu byl přísný zákaz vstupu, přesto se tam pár zvědavců dostalo, ale nic nenašli. Rabín Löw však golemovi, když ho posílal na nebezpečné výpravy, dával na krk kouzelný amulet, který ho činil neviditelným. Domnívám se, že golem tento amulet stále má.