Věc však má i svou druhou stránku. K celému skandálu vůbec nemuselo dojít: úřad Pavla Dostála, pod nějž Státní opera Praha spadá, od Weimanna totiž tento doklad nevyžadoval.
Kdo za to může
"Chybu zavinili moji úředníci, za které nesu politickou zodpovědnost," přiznává ministr kultury. "Nepožadovali vedle lustračního osvědčení i čestné prohlášení, že uchazeč nepůsobil v Lidových milicích či prověrkových komisích. Na omluvu mohu říci jen to, že nikdo nepředpokládal problém u člověka, jenž byl po listopadu 1989 dosazen do vedení divadla revolučním Občanským fórem a dalších dvanáct let se pohyboval v ředitelských funkcích."
Rezignovat však Dostál nehodlá: "Lidově řečeno, podřízení mi namydlili schody, ale já nehodlám kvůli čistě administrativnímu pochybení odstoupit. Míru zavinění šetřím od náměstka dolů a chystám postihy finanční i personální. Především však zpětně prověřím všechny ředitele příspěvkových organizací našeho ministerstva, zda ono prohlášení předložili. Znamená to přezkoumat na padesát lidí, z nichž byla většina jmenována už za mých předchůdců. Za mé éry je odevzdali ředitel Národní galerie Milan Knížák a ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch."
Teatrolog Josef Herman, člen poradní komise, jež Weimanna doporučila Dostálovi, popisuje práci úředníků slovy: "Oznámili nám, že jeden z uchazečů nemá lustraci, ale zároveň nás ujistili, že si to ministerstvo vyřeší samo. Proto jsme se tím už dál nezabývali. Komise byla koneckonců najmenována proto, aby odvedla odbornou práci," uvedl.
Ostatně úředníci nemají máslo na hlavě poprvé: den po jmenování Weimanna se ukázalo, že ztratili přihlášku bývalého ředitele České filharmonie Jiřího Kováře, jenž se rovněž hlásil do výběrového řízení. Kvůli tomuto opomenutí se musela znovu sejít poradní komise. Na svých doporučeních však nic nezměnila a ministr pak jmenoval Weimanna do funkce podruhé.
Kdo s tím přišel
Dostál potvrdil, že informace o Weimannově účasti v prověrkové komisi přišla zvenčí. "Ano, přesněji od novinářů, kteří jako svůj zdroj jmenovali pana Šalamouna, nyní korepetitora v pražském Národním divadle."
Jaromír Šalamoun vskutku před touto komisí začátkem 70. let stál. Byl mu předhozen pokus o založení klubu KAN a další protisocialistická činnost. Následovaly v té době obvyklé restrikce, potíže v zaměstnání, důtka, snížení platu. "Nechci nikoho zničit, ale když se ptáte, lhát nebudu. O tom všem existují záznamy. Myslím, že máme etické normy a platný lustrační zákon, které by se měly dodržovat," uvedl Šalamoun na dotaz MF DNES. Zároveň potvrdil, že sám nikomu nevolal - novináři vyhledali jeho. "Pan Weimann se v komisi choval ze všech relativně nejslušněji, dával mi najevo, že je donucen okolnostmi, ale to já neuznávám," dodává.
Naproti tomu tři dotázaní herci ostravské činohry, kteří patřili na počátku sedmdesátých let k perzekvovaným divadelníkům, posuzují Weimanna shovívavěji. "Nám neublížil," shodují se. "Tenkrát se našla řada lidí, u kterých byl pud sebezáchovy důležitější než slušnost, ale Weimann k nim nepatřil," říká Zora Rozsypalová. "Naopak bych řekla, že v některých zlomových momentech zapůsobil pozitivně. V mezích možností dělal, co se dalo."
Nikdo to ode mne nežádal
Weimann tvrdí, že prohlášení ministerstvu kultury nezaslal proto, že ho o to prý nikdo nepožádal. "Navíc jsem v zákoně jmenované komise chápal čistě jako stranické, které vylučovaly z partaje," obhajoval se včera. O tom, že nedodržel konkurzní podmínky stanovené zákonem, se prý dozvěděl až před několika dny od redaktorky tuzemského týdeníku.
"Pokud si vzpomínám, byly uděleny důtky, ale nešlo o vyhazování lidí," komentoval své působení ve tříčlenné komisi. Připouští však, že protokoly s jeho podpisem vydávané prověřovaným pracovníkům mohly mnohé závažně poškodit.
Čestné prohlášení, které měl Weimann dodat při konkurzu do Státní opery Praha, vyžadovalo už jeho současné ředitelské místo v Brně, kam nastoupil počátkem roku 1996. Ani tehdy ho - tvrdí Weimann - nikdo nechtěl. Brněnští úředníci přiznávají, že čestné prohlášení skutečně neexistuje, odpovědnost si však navzájem přehazují.
Co bude dál?
Weimann coby stávající ředitel Národního divadla Brno včera brněnskému primátorovi Petru Duchoňovi poslal dopis, ve kterém ho žádá "o laskavé zvážení vhodnosti jeho působení" v tomto postavení.
Ministr Dostál nyní se současným ředitelem Státní opery Danielem Dvořákem hledá řešení a nevylučuje, že Dvořákův nástupce bude jmenován bez výběrového řízení.
|
MOJMÍR WEIMANN |
| Narodil v roce 1943 v Třebíči. V 60. letech působil jako dramaturg ve Státním divadle v Ostravě, později jako režisér v pražském Hudebním divadle v Karlíně a v Divadle Semafor. Na konci 80. let se stal ředitelem ostravského Divadla Petra Bezruče. V 90. letech odešel do Plzně, kde vedl Divadlo J. K. Tyla. V říjnu 1995 vyhrál výběrové řízení na funkci ředitele Národního divadla v Brně. |
 Mojmír Weimann rezignoval ve čtvrtek na post šéfa Státní opery Praha. |
