Lucie versus Špidla
Tři a půl tisíce lidí, tuny techniky a decibely, které vibrují stěnami, takový poprask ještě stadion v Třebíči nezažil. Unese vůbec Třebíč hluk, který překračuje mnohonásobně povolené normy nočního klidu?
"Jen ať jsou zkoušky slyšet třeba padesát kilometrů daleko. Aspoň se to dozví co nejvíc lidí a přijedou," říká hlavní pořadatel koncertu Jiří Hronovský. Od managementu kapely si koncert koupil, a proto bere celou záležitost jako obchod. Podle manažera skupiny se cena počítá ve statisících.
|
Hoši z Lucie si chtějí dát pauzu - čtěte článek Lucie je v půli turné a mluví o rozchodu |
Jeho výdělek může nakonec ovlivnit i událost, která s touto na první pohled naprosto nesouvisí. Je to návštěva lídra sociální demokracie Vladimíra Špidly v nedaleké Jihlavě, která se kryje s časem plánované tiskové konference a autogramiádou kapely. "Mám zkušenost, že v redakcích regionálního tisku má službu jen jeden člověk. Špidla tak nepřímo ovlivní, co já budu jíst v úterý," poznamenává s trochou nadsázky promotér Hronovský.
|
TURNÉ SLUNEČNICE 2001 |
| 7.5. TŘEBÍČ - Zimní stadion |
| 9.5. ŽILINA - Sportovní hala Borik |
| 11.5. KOŠICE - Amfiteátr |
| 13.5. BÁNSKÁ BYSTRICA -Amfiteátr |
| 15.5. BRATISLAVA - Výstaviště Incheba |
| 17.5. OLOMOUC - Zimní stadion |
| 19.5. OSTRAVA - Palác kultury a sportu Vítkovice |
| 22.5. BRNO - Velodrom |
| 25.5. HRADEC KRÁLOVÉ - Areál Stříbrný rybník |
| 29.5. PLZEŇ - Lochotín |
| 31.5. PRAHA - Atletický stadion Slavia (Eden) |
| 8.6. MOST - Autodrom |
|
Recenzi alba Slunečnice čtěte ZDE. |
To je ale záměr. Stavba pódia, světla, projekce, pyrotechnika i hudební nástroje a zpěv, všechno je lépe odzkoušet nejprve před malým publikem, aby ke konci turné bylo všechno perfektní. Kromě toho je důvod i v publicitě.
"Je to osvědčená taktika začínat od malých měst, aby se o Lucii mluvilo a na koncerty ve velkých přišlo co nejvíc lidí," říká Tomáš Hubač, hlavní manažer Lucie.
On se na mě podíval!
Začátek sobotního odpoledne: velké očekávání. Čekalo se na jediné auto. To nejdůležitější. To, které přiveze Roberta, Davida, Michala a spol. U silnice je vyhlíží také jejich bodyguard, vysoký chlapík v maskáčích.
"Už jedou," neslo se před stadionem, ale z tmavého tranzitu vystoupili pro natěšené teenagerky jen naprosto neznámí lidé: členové jedné z předkapel - Děda Mládek Illegal Bandu.
Lucie nakonec dorazila s téměř hodinovým zpožděním. Zklamání: zajela rovnou k zadnímu vchodu, takže své oblíbence dívky téměř neviděly.
Členové kapely bleskurychle zmizeli zadním vchodem do své šatny za pódiem a za pár minut si už potřásali rukama s hlavními pořadateli a prohlíželi si prostory, kde budou hrát. Nepůsobili namyšleně, přesto bylo vidět, že když se mezi řadovými techniky objeví jejich tváře se skly černých brýlí, budí přirozený respekt.
Členové Lucie berou autogramiádu jako běžnou rutinu, naopak fanynky jsou vzrušené. Žádná hysterie se ale nekoná, pár desítek dívek a žen čeká spořádaně, až na ně přijde řada. "Tý jo, on se na mě podíval a řekl není zač... byl boží, hlavně David..." sdělují si své zážitky ze setkání s Lucií tváří v tvář. Ještě větší štěstí prožily ty, které se mohly s Lucií fotit. Nejvíc jdou na dračku David Koller a Robert Kodym. Dvořák, který byl většinou volný, to glosoval: "Póóóslední volná jízda, přijďte, neváhejte, nastupujte, kačeři budou za chvíli stáártováát."
Aby se to lidem líbilo
V tu dobu už osmitunové pódium stojí. Jeho stavba trvala osmnáct hodin čistého času, bylo montováno poprvé. Do páteční noci existovalo pouze v trojrozměrném projektu na počítači. "Po první stavbě dostanou všichni manuály, takže každá další bude o pět hodin kratší," říká jeden z konstruktérů. I během premiéry pódia ale všechno běželo hladce.
Do žádných příruček stavěči nahlížet nemuseli. Ani spolu vlastně moc nemluvili. Jako by všichni věděli přesně, co a jak. Při bližším pozorování ale zjistíte, že čilý ruch na ploše řídí jeden člověk: produkční Lucie, kterému nikdo neřekne jinak než Parketa. Stojí uprostřed plochy a do mobilního telefonu rozdává pokyny na obě strany: ven ke kamionům i k lidem, kteří uvnitř organizují stavbu.
Betonová plocha se plní stříbřitými konstrukcemi z pevných trubek a pódium se rychle zvětšuje.
Jediný zádrhel představují tři kovové konstrukce, které budou jako logo celého turné během koncertu nad pódiem. Problém není připevnit na zemi na kruhy okvětní lísky, ale potom je zavěsit přesně tam kam patří na stříbrné rampy? Jen pomocí síly lidských paží? Stavěči se pořádně zapotí.
Na dokončenou konstrukci a okolo ní na betonovou plochu rozvážejí stěhováci 104 reprobeden. Dohromady mají příkon jako malé město. Aby z nich vycházela hudba a ne jen změť tónů, které se vzájemně křižují a odrážejí od stěn, od toho je zvukař. A jeho pult se stovkami knoflíků, páček a blikajících žároviček.
Během koncertů Lucie jej bude ovládat Pavel Karlík. Sportovní haly ale nemá moc rád. "To není prostor na muziku, to je prostor na hokej. Ale ještě to tady není tak hrozné jako třeba v Pardubicích. Tam musí muzikant koukat na kytaru, aby viděl, co hraje. Protože to jednoduše neslyší. Ani sebe, ani ostatní. Ale lidi to nesmějí poznat, v tom spočívá moje práce. Musím to nastavit tak, aby se jim to líbilo," říká zvukař.
Lucie mezitím absolvuje desetihodinovou generální zkoušku. Na pódiu jsou pro členy namalované značky, kde budou během koncertu stát, teď ale všichni popocházejí a zkoušejí zvuk. Nejdřív každý z nich svůj nástroj a potom se prověřují mikrofony. "S,s,s,s,s," říká do jednoho z nich David Koller, aby vyzkoušel, jestli zní dobře i sykavky. Když se mu výsledek líbí, ukáže palcem nahoru, že vše je o.k. Zkouška jednotlivých nástrojů trvá několik hodin. Potom následuje celá kapela. Dlouho naživo nehráli, nejsou klasická koncertní skupina. Musí se sehrát. V dalších městech už to nebude potřeba, budou stačit dvě tři "technické" hodinky.
Hlavní zvukař koncertu je skromný a nenápadný muž, do něhož by nikdo neřekl, jak důležitá je jeho role pro pondělní koncert. Mluví tichým hlasem a při práci vypadá hodně soustředěně. Rozhodně nepůsobí jako machr, který má muzikanty "na povel". Ani oni jeho. Jejich vztah je spíš kamarádský.
Všichni doufají, že se nebude opakovat příhoda z loňského koncertu na Žižkově, po které teď zvukař žádá o asistenci některého z místních policistů. "Tenkrát mi totiž někdo v nestřežené chvíli celý pult úplně rozhasil. Všechno, co jsem měl po dlouhých hodinách nastavené a naštelované, někdo asi úmyslně rozhodil. A já jsem to pak musel spravovat za pochodu, během několika prvních písniček. To byla hrůza a ostuda, kterou bych už nechtěl zažít!"
Kirschner: bez ochranky, bez maskéra
Pondělí odpoledne. Auto, které veze Janu Kirschner, projíždí přes všechny zábrany dovnitř na plochu. Míjí se v bráně s Lucií, jejíž členové se rozhodli strávit odpoledne před koncertem výletem na zámek Jaroměř. Robert Kodym je unešen krásou okolí. V lese potkává srnku.
V tu dobu si Jana Kirschner prohlíží pódium. Před zkouškou je jí občas vidět s camelkou v prstech. I ona, přestože patří mezi hvězdy večera, se nevyhne dlouhým prostojům a čekání. Taky proto kouří mnohem víc, než když má volno.
Zpěvačku nespouští z očí její manažer, žádnou zvláštní stráž ale nemá. "Starají se o mě moji nejbližší kamarádi, lidi z kapely, a to moc dobře. Já bych ani žádnou vlastní ochranku nechtěla. Vždycky se bojím spíš těch ochrankářů než svého publika," říká Kirschner.
Na večerní koncert se připravuje sama, vybírá si oblečení a sama se i líčí. "Nemám žádné zvláštní kostýmy, nejsou potřeba. Tak jak mě teď vidíte vystoupím večer na pódiu," říká dívka v pruhované čepici a velké mikině.
Stěhováci a technici, kteří v pátek v noci přivezli zařízení a stadion vlastníma rukama připravili ke koncertu, mají v posledních hodinách před koncertem volno. Na rozdíl od lidí, kteří se budou starat o to, aby večer všechno šlapalo. Ti teď finišují a dotahují detaily. Na backstagi, vyvýšené rampě uprostřed plochy, se to jen hemží.
Přípravy na večer tam dokončuje i Matyáš Kavan, muž, který se zabývá videomixem. Neboli: má na starosti doprovodnou projekci, tedy promítání, které uvidí lidé na plátně v prostřední slunečnici. Každá písnička na playlistu má svou vlastní animaci, počítačový klip. Na plátno napnuté uvnitř slunečnice je budou během vystoupení promítat dva projektory připevněné na rampě ground supportu.
A co lidé vlastně uvidí? Geometrické měnící se vzory, barevné abstrakce. Píseň Černí andělé například ilustruje pohyb složený z černých a bílých pruhů, další titul seznamu bude zase doprovázet projekce červenočerné koule s kapkou krve uvnitř.
Kdo kam patří
Přibližně hodinu a půl před začátkem koncertu přicházejí na plochu stadionu první platící návštěvníci. Členové Lucie si ještě v té době užívají volna před koncertem a odpočívají v hotelu. Šedesát minut před první předkapelou odhaduje pořadatel počet lidí na pět set. Zatím nic moc. "Nejhorší je, že tady lidi půjdou spíš na nějakou zábavu, než aby viděli opravdu světovou show. To máte ale tak - buďto uspořádáte koncert Lucie v Třebíči, nebo si koupíte novou octavii," říká pořadatel Jiří Hronovský a dodává, že i kdyby koncert nakonec nevydělal, získá jeho uspořádáním jeho firma na renomé.
Přichází ochranka v černých trikách s nápisem SECURITY, pořadatelé ve žlutém. "Tady nemůžete zůstat, všechny lístky k sezení jsou prodané," vyhání pořadatelé z tribun všechny, kteří jsou tam neprávem. Asi čtyřicetiletá mánička se zdvihá a vratkým krokem odchází mezi mladičké fanynky, které čekají v právě vznikajícím kotli pod pódiem.
Na důležitosti teď nabývají průkazky v plastových pouzdrech na krku a barevné samolepky značící, kdo kam patří.
ALL ACCESS pro management Lucie, CREW pro pořadatele, techniky a bedňáky. V.I.P. nosí na krku místní pořadatelé. Samotní interpreti nejsou ani v jedné z těchto škatulek, na krku jim visí prozaické "hudebník".
Neděkujem, vypadněte
Koncertu přihlížejí i stavěči ground supportu, kterým se u pasu houpe jedna z nejmocnějších průkazek ALL ACCESS. Co by za ni leckterá fanynka dala. Zasloužili si ji mimo jiné tím, že na turné s Lucií jedou letos už poněkolikáté. I když by mohli, za Kodymem do šatny dnes večer nepůjdou. Proč taky. Do konce turné bude ještě třeba příležitost jít s ním do hospody. Přestože i oni potvrzují, že spojení Lucie, rychlého života a divokých večírků už patří minulosti.
"Většinou opravdu zůstávají v hotelu a odpočívají, to mluví jejich manažer pravdu," říká jeden z nich.
Teď ještě drží v ruce kelímek s pivem, ale za takové dvě hodiny bude muset přestat. "Při lezení po rampách a vztyčování nosníků může sebemenší omyl znamenat zranění," odmítají tezi, že svou celonoční bdělost podporují alkoholem nebo jinými drogami. Oba jsou na turné s Lucií bez přítelkyň: "Byli jste někdy na koncertě v Banské Bystrici? Tam je poměr holek ke klukům pět ku jedné." Nebojí se o ně jejich dívky? "No, to víte, že se bojí, teď mi zrovna posílá esemesku," směje se lezec. A její obavy jsou asi oprávněné: za chvíli je horolezce vidět v družném hovoru s jednou z místních fanynek Lucie. Má ale čas jen několik písniček, až Lucie dohraje poslední z přídavků, půjde zase bourat. Dá se odhadnout celkem přesně, kdy to bude.
Seznam písniček, který Lucie na turné hraje, je pevně daný. Na playlistu, jak mu tady všichni říkají, je šestnáct písniček, tlustá čára, první přídavek se čtyřmi dalšími, čára, a ještě druhý přídavek se dvěma skladbami. I kdyby potom publikum chtělo na stadionu za neustálého tleskání nocovat, víc nedostane. Mělo by počítat s tím, že pokud uslyší písně Neděkujem, vypadněte a Sen, jde se domů.
 P. B. CH. se soutředí na hraní. |
 David Koller se k technikům nechová povýšeně. |
 Generálka kapely trvala deset hodin. Nejdřív se zkoušel každý nástroj zvlášť. |
 Ani hlavní hvězdy se nevyhnuly prostojům... |
 Robert Kodym neudělá krok bez svých velkých černých brýlí. |
 Členové kapely Lucie se podepisují fanynkám. |
 Instalace a nasvětlení velkých slunečnic na pódiu. |
 Fanynky skupiny Lucie. |
