V dechovém ansámblu hrají mladí, hlavně slovenští interpreti, s nimiž spolupracuje absolventka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Vysoké školy múzických umění, flétnistka Monika Popelářová-Štreitová.
"Setkali jsme se na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Nejdůležitější pro nás byla radost ze společného muzicírování," vzpomenula začátky souboru flétnistka, kterou v původní sestavě ansámblu Societa Rigata doplňovali hráči na hoboj, fagot, klarinet a klavír.
Jako školský soubor hrávali hudebníci nejprve nejčastěji opusy skladatele Roberta Gašparíka, po deseti letech existence se ale vyprofilovali v jeden z nejlepších slovenských komorních souborů, který vystupuje na prestižních festivalech nové hudby. Ansámbl tak hrál nejen doma i v zahraničí, ale představil se i na mnoha festivalech, například Mélos-Étos, Nové slovenské hudbě a dalších.
"Všichni hráči vystupují sólově a každý máme ještě svoje další hudební aktivity," dodala ostravská flétnistka. Na současné nahrávce spolupracovala se Zuzanou Grékovou (hoboj, flétna), Ronaldem Šebestou (klarinet, zpěv, flétna), Adrianou Vessovou (fagot, velký buben), Márii Heinzovou (klavír) a Mariánem Lejavou (dirigování, malý buben, klavír).
"Nahrávka vznikla jako výběr ze třiceti premiérově uvedených a nově nastudovaných skladeb. Určující pro ni byla mimo jiné i konfrontace slovenských skladatelů dvou generací, učitele a žáka," dodala Monika Štreitová-Popelářová. Na kompaktním disku se tak setkávají například díla skladatele Ivana Paríka a jeho žáka Juraje Vajo a podobně.
Nahrávku však vymezuje především zajímavá ukázka dvou rozdílných hudebních tendencí v soubobé tvorbě, a to nejen u slovenských skladatelů. "Hudba kompaktního disku sama konfrontuje díla se sonoristickými a strukturálními tendencemi," prozrazuje a vysvětluje základní ideu zajímavého projektu Štreitová-Popelářová. Hudebnice se totiž domnívá, že avantgardní hudební postupy se vrací v různých pozdějších "vlnách" a že hudba devedesátých let má tak v sobě atributy z hudby let šedesesátých a sedmdesátých.
Vedle vzpomínaného Ivana Paríka a jeho žáka Juraje Vajo, nahrávka přináší v premiéře díla Mariana Lejavy, Ľubicy Čekovské, Vladimíra Bokese, Petry Bachraté a Iris Szeghy. Marián Lejava se objevuje na kompaktním disku dokonce dvakrát, když jako "bonus track" soubor hraje titulní dílo 7 through 5.
"O nahrávku, natáčenou v Košicích, projevily zájem americká rádia, rýsují se do budoucna také vystoupení v Japonsku," prozradila Monika Štreitová-Popelářová o hudebně a interpretačně inspirujícím kompaktním disku nové hudby.
"Setkali jsme se na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Nejdůležitější pro nás byla radost ze společného muzicírování," vzpomenula začátky souboru flétnistka, kterou v původní sestavě ansámblu Societa Rigata doplňovali hráči na hoboj, fagot, klarinet a klavír.
Jako školský soubor hrávali hudebníci nejprve nejčastěji opusy skladatele Roberta Gašparíka, po deseti letech existence se ale vyprofilovali v jeden z nejlepších slovenských komorních souborů, který vystupuje na prestižních festivalech nové hudby. Ansámbl tak hrál nejen doma i v zahraničí, ale představil se i na mnoha festivalech, například Mélos-Étos, Nové slovenské hudbě a dalších.
"Všichni hráči vystupují sólově a každý máme ještě svoje další hudební aktivity," dodala ostravská flétnistka. Na současné nahrávce spolupracovala se Zuzanou Grékovou (hoboj, flétna), Ronaldem Šebestou (klarinet, zpěv, flétna), Adrianou Vessovou (fagot, velký buben), Márii Heinzovou (klavír) a Mariánem Lejavou (dirigování, malý buben, klavír).
"Nahrávka vznikla jako výběr ze třiceti premiérově uvedených a nově nastudovaných skladeb. Určující pro ni byla mimo jiné i konfrontace slovenských skladatelů dvou generací, učitele a žáka," dodala Monika Štreitová-Popelářová. Na kompaktním disku se tak setkávají například díla skladatele Ivana Paríka a jeho žáka Juraje Vajo a podobně.
Nahrávku však vymezuje především zajímavá ukázka dvou rozdílných hudebních tendencí v soubobé tvorbě, a to nejen u slovenských skladatelů. "Hudba kompaktního disku sama konfrontuje díla se sonoristickými a strukturálními tendencemi," prozrazuje a vysvětluje základní ideu zajímavého projektu Štreitová-Popelářová. Hudebnice se totiž domnívá, že avantgardní hudební postupy se vrací v různých pozdějších "vlnách" a že hudba devedesátých let má tak v sobě atributy z hudby let šedesesátých a sedmdesátých.
Vedle vzpomínaného Ivana Paríka a jeho žáka Juraje Vajo, nahrávka přináší v premiéře díla Mariana Lejavy, Ľubicy Čekovské, Vladimíra Bokese, Petry Bachraté a Iris Szeghy. Marián Lejava se objevuje na kompaktním disku dokonce dvakrát, když jako "bonus track" soubor hraje titulní dílo 7 through 5.
"O nahrávku, natáčenou v Košicích, projevily zájem americká rádia, rýsují se do budoucna také vystoupení v Japonsku," prozradila Monika Štreitová-Popelářová o hudebně a interpretačně inspirujícím kompaktním disku nové hudby.
