Šeď a jednotvárnost ve stínu rudého praporu

čtvrtek 7. listopadu 2002
2

Padesátá léta tvoří etapu v dějinách Československa, která přinesla radikální změny do života všech občanů republiky. Nepromítla se však pouze do čistě pracovních vztahů, ale také v kulturní sféře zanechala nesmazatelné stopy. Nový projekt Galerie Rudolfinum nazvaný Československý socialistický realismus 1948 - 1958 mapuje uměleckou tvorbu této doby. Bohatý doprovodný program však každého přesvědčí, že nejen na poli výtvarného umění. Projekt potrvá do 9. února.
Ukázky z výstavy si prohlédněte ve fotogalerii.

Výstavní projekt se snaží o reflexi rozporuplného období českých dějin. Jak se vyjádřil ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma: "Výstava Československý socialistický realismus 1948 - 1958 představuje v malbě, plastice, objektech a dokumentech jednu rozporuplnou dekádu českého výtvarného umění. Myslím, že je to součást našich dějin a chápu projekt jako dokument toho, co se dělo před padesáti lety, aby si lidé mohli vytvořit vlastní názor."

V průběhu padesátých let bylo veškeré oficiální umění podrobeno tvrdému ideologickému dozoru. Přesná pravidla na témata i provedení obrazů nedávala umělcům prakticky žádnou šanci projevit vlastní tvůrčí potenciál. Je tedy s podivem, že třeba ilustrace si i v této době zachovala svoji tvář, podobně design nebo užité umění. Jednotlivá témata a pojetí umění rozdělují výstavu do několika celků: budovatelský untuziasmus, stalinská podoba ideologickopropagační tvorby, apolitické umění, tak zvané muzeální umění a výtvarná produkce bývalého Armádního výtvarného studia.

Socialistický realismus se často zmiňuje v souvislosti se sovětským prvním komunistickým státem. Tvorba tohoto období se vyznačuje zejména monumentálností vyzdvihující nadšení a víru v lepší, socialistickou budoucnost. Objevil se zde také poprvé obraz čestného dělníka bojujícího v třídním zápase a jemu rovnocenná žena. Sovětské umění plnilo agitační úlohu a technicky se opíralo o tradici realismu 19. století.

Naopak Československý socialistický realismus je synonymem pro oficiální tvorbu padesátých let. Vlivy sovětského importu jsou nicméně znát i zde. Vyznačují se hlavně napodobováním principů zavedených v Moskvě bez velkého vlastního tvůrčího přispění. Umění působí šedě a nenápaditě. Obrazy jako by byly malovány přes šablonu s pouhou záměnou obličejů a prostředí, ve kterém se zachycené postavy nacházejí. V Rudolfinu jsou ale prezentovány také malby s apolitickou tematikou, jež mírně odlehčují tíživou jednotvárnost pojetí tehdejší tvorby, nicméně akademickým zpracováním s nimi stojí na stejné úrovni.

První impulz na sestavení výstavy o československém socialistickém realismu přišel již v roce 1994, kdy Galerie Rudolfinum uvedla expozici Agitace ke štěstí zachycující právě stalinský realismus. Hlavní výstava je v Malé galerii Rudolfina doplněna ukázkami reprezentujícími sbírky darů komunistickým státníkům. Zastoupeny jsou malby, kresby, koláže, drobné plastiky, plakáty, karikatury nebo tapisérie, které jsou vesměs charakteristické svou zdobností, dekorativností a zachycováním dobového budování komunismu.

Projekt by ale nebyl úplný, kdyby nenabízel pohled i na ostatní sféry uměleckého i běžného života padesátých let. V rámci rozsáhlého doprovodného programu bude v pražském kině Konvikt uspořádán filmový festival socialistické kinematografie, na fakultách a odborných pracovištích proběhne mnoho seminářů zabývajících se vlivem státní moci na život v Československu, v koncertní síni Rudolfina se bude hrát hudba sovětských autorů a v nabídce jsou také výlety za architekturou socialistického realismu do Horního Slavkova, Ostrova nad Ohří, Ostravy - Poruby, pražského hotelu Internacionál a mnoha dalších. Projekt navíc doplní dvě doprovodné výstavy: expozice filmových plakátů Svět hvězd a iluzí od 6. ledna v pražském Mánesu a Socialistická architektura na Ostravsku v Betlémské kapli od 10. ledna.