Bude-li je poslouchat někdo zcela nedotčený syrovým moderním blues z Mississippi, bude asi jeho syrovostí šokován. Poslouchá-li je naopak ten, kdo zná Steveovy začátky, zejména jeho první dvě alba, ale nesledoval jeho další vývoj, bude možná nemile zaskočen jeho přílišnou učesaností.
Inspirací Seasick Steveovi jsou od počátku střelci typu R. L. Burnsidea, T-Model Forda nebo CeDella Davise, které skvěle v 90. letech uvedl do uší mladých posluchačů nezávislý label Fat Possum. Ovšem jejich tvrdosti, přímočarosti a autenticitě Seasick Steve v současné době nesahá po paty.
Hubcap MusicSeasick Steve vyd. Universal 2013 |
Už od svého vstupu na "oficiální scénu", spojenou s vydáním třetího alba na nadnárodní značce, se spoluprací s Nickem Cavem, který byl jeho obdivovatelem, a s hraním na velkých pódiích největších festivalů sází Seasick Steve na větší přístupnost širokému publiku. To mu sice přináší komerční body, ale jeho původní unikátní výraz to poněkud rozmělňuje.
Na novém albu má řadu hostů známých jmen, od zeppelinovského baskytaristy Johna Paula Jonese, který hraje téměř všude, a Jacka Whitea, který svým hodně mimoňským sólem krásně posvětil píseň The Way I Do, až po nashvilleské profesionály, zpěvačku Elizabeth Cook a steelkytaristu Fatse Kaplina, kteří hrají v tuctové countryovce Purple Shadows. Úplný nesmysl jak z estrády je pak finálová soulovka Coast Is Clear s dechovou a vokální sekcí.
Seasick Steve zůstává nejlepší jen v duu s bubeníkem Danem Magnussonem, letitým doprovazečem i na koncertech. Ostatně, kytara a bicí, to je ta nejklasičtější sestava mississippské současnosti.