A to přesto, že první se točí kolem palčivého problému incestu a pedofilie a druhý evokuje za přispění atraktivního obsazení (Christina Ricci, Jonny Depp, John Turturro, Kate Blanchetová) motiv holocaustu. Obě autorky, byť jedna kalkulovaně postmoderním stylem, druhá až kýčovitě romantizujícím pojetím, chtěly působit především na city diváka. Ve skutečnosti se to o mnoho lépe podařilo Julianu Schnabelovi a Stephenu Frearsovi.
Známý americký výtvarník Schnabel, který svou filmovou prvotinu Basquiat věnoval méně šťastnému kolegovi, pojmenoval svůj druhý film podle autobiografického románu kubánského básníka a spisovatele Reinalda Arenase Než se setmí. Sleduje tu pohnuté osudy umělce, který se po počátečním revolučním nadšení stal vyděděncem Castrova režimu pronásledujícího homosexuály, ale který ani v Americe nenašel vysněný ráj.
Režijně mistrovsky zpracované dílo s neuvěřitelně autentickým Javierem Bardemem v hlavní roli (za zmínku stojí i Jonny Depp ve dvou rozsahem vedlejších, ale významných rolích) by zcela určitě mělo najít cestu i do našich kin. Zatímco Schnabel zachytil ve svém díle proměny kubánské společnosti v rozpětí několika generací (Arenas zemřel v roce 1990 v sedmačtyřiceti letech), Stephen Frears se soustředil ve filmu Liam na takřka intimní příběh rozpadu rodiny.
Drobné všední radosti, jež ji přirozeně stmelovaly, se vytrácejí, když otec (hraje ho Ian Hart, nedávno vyznamenaný v Karlových Varech) přijde o práci. Nastupují starosti, kde vzít na chleba, marná snaha udržet zdání důstojnosti, cesty do zastavárny, hádky a výčitky a hledání zástupných viníků, jež s otcovým zbrklým přitakáním fašistickým idejím vrcholí tragédií. Jsme v době třicátých let, ale příznaky psychických následků i přízraky rasismu mají v tomto skvěle vyprávěném příběhu, viděném očima nejmladšího synka, nadčasovou platnost.
Z dalších filmů soutěže 57. MFF v Benátkách, který už se pomalu blíží k závěru, zaujaly zejména čínský film, jemuž dal režisér Jia Zhangke titul Nástupiště podle populární rockové písně z osmdesátých let, vyjadřující naději mladé generace na společenské změny. Právě jejich zdlouhavý a klopýtavý nástup a pronikání ducha reforem do odlehlých koutů Číny zachycuje režisér velmi veristickým stylem ve více než tříhodinovém, ale nesporně pozoruhodném díle.
Polemiku na úrovni politiků o falšování historie vyvolal nesoutěžní film Jonathana Mostowa U-571, připisující jednu z významných podmořských operací Američanům místo Britům. "Nezdá se mi podstatné, zda to byli ti nebo oni. Důležité je ukázat v době všeobecné korupce a egoismu, že tehdy byli lidé schopni obětovat se pro záchranu svých bližních," hájil na tiskové konferenci film Harvey Keitel. Ovace mladého publika po filmu, platící ovšem zejména tomu, že přijel také populární zpěvák Jon Bon Jovi, který ve filmu rovněž hraje, daly Keitelovým slovům v podstatě za pravdu.
Známý americký výtvarník Schnabel, který svou filmovou prvotinu Basquiat věnoval méně šťastnému kolegovi, pojmenoval svůj druhý film podle autobiografického románu kubánského básníka a spisovatele Reinalda Arenase Než se setmí. Sleduje tu pohnuté osudy umělce, který se po počátečním revolučním nadšení stal vyděděncem Castrova režimu pronásledujícího homosexuály, ale který ani v Americe nenašel vysněný ráj.
Režijně mistrovsky zpracované dílo s neuvěřitelně autentickým Javierem Bardemem v hlavní roli (za zmínku stojí i Jonny Depp ve dvou rozsahem vedlejších, ale významných rolích) by zcela určitě mělo najít cestu i do našich kin. Zatímco Schnabel zachytil ve svém díle proměny kubánské společnosti v rozpětí několika generací (Arenas zemřel v roce 1990 v sedmačtyřiceti letech), Stephen Frears se soustředil ve filmu Liam na takřka intimní příběh rozpadu rodiny.
Drobné všední radosti, jež ji přirozeně stmelovaly, se vytrácejí, když otec (hraje ho Ian Hart, nedávno vyznamenaný v Karlových Varech) přijde o práci. Nastupují starosti, kde vzít na chleba, marná snaha udržet zdání důstojnosti, cesty do zastavárny, hádky a výčitky a hledání zástupných viníků, jež s otcovým zbrklým přitakáním fašistickým idejím vrcholí tragédií. Jsme v době třicátých let, ale příznaky psychických následků i přízraky rasismu mají v tomto skvěle vyprávěném příběhu, viděném očima nejmladšího synka, nadčasovou platnost.
Z dalších filmů soutěže 57. MFF v Benátkách, který už se pomalu blíží k závěru, zaujaly zejména čínský film, jemuž dal režisér Jia Zhangke titul Nástupiště podle populární rockové písně z osmdesátých let, vyjadřující naději mladé generace na společenské změny. Právě jejich zdlouhavý a klopýtavý nástup a pronikání ducha reforem do odlehlých koutů Číny zachycuje režisér velmi veristickým stylem ve více než tříhodinovém, ale nesporně pozoruhodném díle.
Polemiku na úrovni politiků o falšování historie vyvolal nesoutěžní film Jonathana Mostowa U-571, připisující jednu z významných podmořských operací Američanům místo Britům. "Nezdá se mi podstatné, zda to byli ti nebo oni. Důležité je ukázat v době všeobecné korupce a egoismu, že tehdy byli lidé schopni obětovat se pro záchranu svých bližních," hájil na tiskové konferenci film Harvey Keitel. Ovace mladého publika po filmu, platící ovšem zejména tomu, že přijel také populární zpěvák Jon Bon Jovi, který ve filmu rovněž hraje, daly Keitelovým slovům v podstatě za pravdu.
