Nejúspěšnější seriál posledních let bude zřejmě na Nově pokračovat od ledna v jiném prostředí – někteří herci zmizí, jiní naopak přibudou. "Plním úkol, do posledních dílů už je začleňuju. Osudy hlavních hrdinů chci uzavřít."
Víte, kolikátý díl Ordinace běžel teď ve čtvrtek?
Netuším.
Tipněte si.
Teď zrovna píšu poslední díly, mám tak dvacet dílů náskok... Takže 168., nebo 169.?
Jeden přidejte - 170. Vy se nedíváte?
Nemám na to čas, na napsání jednoho dílu, což je 80 stran textu, mám čtyři dny. A doma ten seriál nesledují.
Už víte, jak Ordinace dopadne?
Vím. Původně jsme měli naplánovaný úplně jiný konec, ale právě jsem dostala příkaz shora, že musím akceptovat jejich zásah a napsat konec "a la televize Nova". Jsem z toho naprosto šokovaná. Myslím, že mě budou fanoušci Ordinace nenávidět. Musím přepsat tři díly, což je v tomhle fofru vražedné.
Umře třeba doktor Čestmír Mázl, který v seriálu onemocněl rakovinou?
On to naštěstí nebude. Bylo by mi strašně líto Petra Rychlého (představitel Mázla). A přitom na začátku jsem si říkala: "Nechci psát roli estrádnímu baviči." Ale přesvědčil mě, že hrát umí. Jeho postavu mám teď nejradši.
Říká se, že v dobrém seriálu má někdo umřít. Bude Ordinace dobrý seriál?
V tom případě to bude vynikající seriál! Jen z toho nemám vůbec radost. Ale co se stane a komu, vám říct stejně nesmím. Jedno zásadní úmrtí už máme za sebou. Umřela manželka doktora Mázla a měla stejnou chorobu, jakou má teď on. Připravit mu stejný osud by mi přišlo krutý. Kdybych ho nechala umřít, všichni by řešili, že po něm zůstalo dítě. I mě by to trápilo.
Opravdu jste při psaní scény, ve které Mázlová umírá, dostala záchvat lítosti?
To bylo strašný. Netušila jsem, jak ta scéna bude vypadat, jen jsem věděla, že se jí nemůžu vyhnout, byla od začátku v plánu. Byl večer, psala jsem tenkrát doma, bylo mi zle a scéna spěla k závěru. Marcela Mázlová leží na posteli v nemocnici, loučí se s tím svým synem a je jasné, že ji vidíme naposledy. A najednou jsem s brekem přišla do pokoje, muž koukal zrovna na fotbal. Říkám mu: "Umřela Mázlová!" A on na to: "Ta herečka? Co teď budete dělat?" Nechápal, že tak vyvádím, když mi umřela jen na papíře.
Kolikrát jste při psaní Ordinace brečela?
Brečím tak dvakrát týdně - dojetím i vzteky. Když mi docházely síly a musela jsem psát. Když se na place nedařilo, když byl zádrhel s Novou. Všechno jsem si hodně brala.
Co myslíte tím zádrhelem?
Dali mi šanci, jsem ráda. Ale dlouhodobě jsem nespokojená, proto odcházím. Chápu pohled manažerů Novy - Ordinace je nejsledovanější seriál, nepustí ho jen tak k vodě. Ale už jsem nechtěla, aby pokračoval další sérií. Gynekologické kauzy jsme už pětkrát obrátili. To téma je pro nás vyčerpaný. A my jsme vyčerpaný. Psaní Ordinace se odrazilo na mém zdraví. Byla jsem na operaci, ztratila jsem imunitu.
Jak moc vám Nova do psaní zasahovala?
Několikrát mi díl vrátili, ale když to má důvod, je to v pořádku. Hlavně ze začátku mi přicházely shora pokyny, že je tam málo lásky, emocí, že se postavy málo líbají. Bylo dané, že to je mýdlová opera, která má jasná pravidla. A také velmi omezený rozpočet. Ideálně by se všechno mělo odehrávat v pěti místnostech, aby to stálo pět korun padesát a aby se z toho vymlátilo pět set dílů. Nakonec to došlo tak daleko, že jsem něla pocit, jako by nikomu "shora" ani moc nezáleželo na tom, co v těch dílech je. Připadala jsem si jako dělník slova.
Nedalo se to čekat?
Ne. Původně měla mít Ordinace 34 dílů. Když kolem pátého dílu začala porážet Rodinná pouta, bylo jasné, že bude pokračování. Chtěla jsem po Nově, aby to nebylo tak strašně kulisové, aby do toho přilili nějaké peníze. Ale neměla jsem se koho dovolat. Napsala jsem šéfům dopis, ve kterém jsem si stěžovala, že to nejde věčně utáhnout jen dialogem, ale neodpověděli. Ani schůzky s ředitelem Novy nikam nevedly. Strašně ráda bych točila jinak.
Jak?
Ráda bych měla větší svobodu při psaní. Trochu závidím kolegyni Lucii Konášové, která dělá pokračování Nemocnice. Česká televize má na ten seriál desetkrát větší rozpočet, než má Ordinace. Když si do scénáře napíše, že ředitel nemocnice přijede do práce na koni, tak tam docválá v sedle hnědáka. Když Lucie Konečná napíše, že v Ordinaci přijede ředitel na koni, produkce pustí ze záznamu řehtání a herec se bude houpat na dřevěném koni, kterého si přinese z domova, protože nebudou peníze
ani na to zamluvit koně v půjčovně. Ale vadilo mi toho mnohem víc.
Například?
Našla jsem si odborné poradce-lékaře, kteří mi opravovali faktické chyby, pomáhali vymýšlet problémy na klinice. Dostali díl vždycky na poslední chvíli a museli to přečíst přes noc. A nikdo jim pořádně nezaplatil, nikdo je nedocenil, na Nově to brali automaticky. Přitom bychom se bez jejich pomoci neobešli. Když začaly díly o přirozených porodech, volal nám jeden primář a prosil, ať je moc nevychvalujeme, že to přináší velká rizika. Po dílu s očkováním proti chřipce byly zas druhý den
čekárny plné pacientů. Občas ty výchovné díly působily jako skrytá reklama. Ale očkovací vakcíny vyrábí spousta firem. Nesměli jsme uvést žádný název léku. Takže jsme do scénáře psali: "Dáme kapačku nebo dáme analgetika." Tohle se hodně hlídalo. Herec David Suchařípa si z toho dělal legraci, že to je totálně umělý svět, protože i minerálky mají v tomhle seriálu vlastní názvy.
Vaším seriálem prošlo 540 postav. Jak se v tom vyznáte?
Do toho se dostanete, denně si voláme s dramaturgyní, kdo si s kým vyká, kdo se s kým už potkal, miloval. Máme v počítači databázi pacientek a dohledáváme několikrát denně jejich stručný příběh. Přesto nám občas i něco uteče.
Konkrétně?
Jsou to většinou prkotiny. Jednou se nám stalo, že dvě postavy rozebíraly nějaký problém, který před deseti díly vyřešily. Naštěstí si toho nikdo z diváků nevšiml.
Snažili se vás na Nově přemluvit, ať neodcházíte?
Říkali, že to je škoda, abych si to ještě rozmyslela. Že najdou nějaké další autory, abych neměla tolik práce. Ale to se jim nepovedlo ani za dva roky. Skoro všichni postupně odešli, protože nedokázali potlačit svoje autorské ego. Když jsme nechali díl na nich, nastalo na place zděšení, postavy najednou mluvily úplně jinak. Musela jsem ty jejich díly stejně předělat.
A nabízeli vám víc peněz, když zůstanete?
No to určitě. (usmívá se) Od začátku až do konce jsem psala více méně za stejné peníze.
Údajně to bylo 80 tisíc korun za jeden díl, což je za 200 dílů zhruba 16 milionů.
To je dobrej fór! Ten honorář musíte rozdělit mezi několik lidí.
Ale třeba první sérii jste psala sama.
Nepsala, už se zkoušeli noví autoři. Nemůžu vám říct přesnou částku, ve smlouvě za to mám pokutu několik milionů. Tenhle přízemní domek, kde teď sedíme, je dodnes pod hypotékou. Z toho jsem nesplatila vůbec nic. Za peníze z Ordinace jsme si ale třeba pořídili zahradu, na kterou nemám čas. Ale nikdy jsem se s Novou o honorářích nedohadovala, brala jsem, co mi nabídli.
Neříkejte, že jste si nic nenašetřila.
Mám na to, abych teď rok nepracovala a připravovala jiný projekt. Víc nic. Mám vysoké náklady - paní na úklid, chůvu na hlídání, platím pronájem ateliéru... Když jsem začínala psát Ordinaci, neměla jsem nic jistého, dělala jsem na tom zadarmo. Manžel mě podpořil, ale přesto to byl risk. Měli jsme v té době dvouletou dceru - normální lidi si berou půjčku na auto, já si vzala půjčku na hlídání. Dvakrát sto tisíc korun. Doufala jsem, že než mi dojdou ty peníze, dostanu na Nově smlouvu. Rodiče mi řekli, že na můj případný neúspěch nebudou mít peníze. Ale vyšlo to a ty úvěry jsou splacené. Psát seriály je zlatý důl, ale to se vám povede třeba jen jednou za život.
Nemáte další nabídky?
Nikdo se neozval. Máme s dramaturgyní Magdalénou Turnovskou námět na nový seriál, ale tentokrát bychom ho rády nechaly natočit soukromým producentem a nabídli na klíč některé televizi. První asi Nově, ale chci mít už nějakou pojistku.
Kde se bude seriál odehrávat a o čem bude?
Na prostředí moc nezáleží. Lidi stejně nejvíc zajímají vztahy - kdo s kým a proč. Chtějí, aby jejich hrdinové měli stejné problémy jako oni. Ale nic neprozradím. Kdyby si to v sobotu přečetli kolegové, tak to v neděli začne psát deset lidí. Každopádně doufám, že budu mít teď jako autor větší svobodu. Myslím, že si zasloužím, aby moje hlavní postava mohla klidně do práce přijet na koni.
